Naše škola pořádá hned několik mimoškolních aktivit, o kterých jste nepochybně již slyšeli. Ať už se jedná o sbor nebo třeba English drama club. Nově na tomto trhu kroužků a aktivit přibylo i „povídání o knížkách“ – setkání, které se koná jednou měsíčně v knihovně a je vedeno paními profesorkami Dvořákovou a Petříčkovou. Já jsem se na druhé setkání minulý měsíc vydala a odnáším si z něj nejen několik skvělých tipů na čtení, ale i malý kulturní zážitek.
Paní profesorky se svými odlišnými osobnostmi zajímavě doplňují a nikdo z nás se rozhodně nenudil. Výklad o knihách, jejich autorech a ději, který z valné většiny odvyprávěla paní profesorka Dvořáková, byl přesně a vtipně doplňován poznámkami a připomínkami její kolegyně Petříčkové.
Zmiňovaly se hlavně knižní novinky. Ať už to byly knihy, které zrovna vyšly, nebo ty, které konečně doputovaly do naší knihovny. Kromě novinek nám bylo doporučeno několik amerických autorů z druhé poloviny 20. a začátku 21. století. Kupříkladu byl zmíněn Klub rváčů (Chuck Palahniuk), Jakta (Kurt Vonnegut) nebo Dějiny lásky (Nicole Krausová). Jedná se o knížky od židovských autorů, kteří emigrovali do USA. Ve většině dílech se objevují témata, jako židovská otázka, různé sexuální orientace a vyprávění bývá zpravidla nelineární.
Jak jsem zmiňovala na začátku, ze setkání si neodnáším pouze tipy na knížky. V průběhu se k nám přidal i pan profesor Žytek, který k doporučení vybral knihu Fosilie (Michal Kašpárek). A právě tato kniha se stala hlavním tématem pro zbytek setkání. Jedná se o publicistický román o třech generacích z jedné rodiny. Otec, kterému se pracovně daří, ale jeho osobní život za moc nestojí. Děda, který rozesílá řetězové emaily, a vnučka/dcera, která je ve zkratce ekologický maniak.
Pro lepší pochopení atmosféry a také názorů na tuto knihu bych ráda citovala paní profesorku Petříčkovou: „Vymysleli si pro to terminus technicus – publicistický román. Když to někde uvidíte, tak od toho dejte ruce pryč. Slátanina. Je to novinář, tak ať si píše sloupky do novin.“ Další věta, která zazněla naopak z úst pana profesora „Promiň, že ti to způsobilo takové trauma,“ byla doprovozena odpovědí „Kdyby trauma, ale takovýho času!“
Jak už jste asi pochopili, měli jsme tu jednu knihu a dva naprosto odlišné názory od dvou češtinářů. I přesto se ale na jedné věci dokázali alespoň částečně shodnout; a to na zápletce. Pan profesor přiznal, že se zápletka v poslední čtvrtině, tím pádem v jejím vyvrcholení, nepovedla a paní profesorka naznačila, že zápletka stála za nic už od druhé kapitoly. Následovala dlouhá debata plná dalších argumentů a zábavných poznámek, názory však zůstaly stejné.
Pokud přemýšlíte, zda si knihu přečíst, či nikoliv, možná vám s tím pomůže má poslední citace.
J. Ž. : „Dejte tomu alespoň jednu kapitolu a uvidíte.“
D. P. : „Ano, dejte tomu jednu kapitolu a vykašlete se na to.“
(Další setkání se bude konat v prosinci. Informace o přesném datu jsou zasílány hromadným emailem všem studentům. pozn. red.)