Na jaře 2023 jsme se se spolužačkou zapojily do projektu zvaného „Klimastáže“. Jak už název sám napovídá, jedná se o environmentální projekt. Když jsme poněkud narychlo a především chaoticky vyplňovaly přihlášku, každá z jiného kouta republiky, vůbec nás tehdy nenapadlo, že by to skutečně mohlo vyjít. Původně to byl pouhý výstřel do tmy, ale vzhledem k existenci tohoto článku vám zřejmě došlo, že to vyšlo.
Kdybych vám projekt měla ve zkratce představit, zabývá se tématem klimatické změny. Během několika měsíců máte díky agentuře Koniklec možnost dostat se na pět stáží a setkat se s odborníky z mnoha oborů. Nejedná se ovšem o pošahané aktivisty a ani my nepatříme k těm, kteří by se přivazovali ke stromům či kradli slavné obrazy. I přesto jsou to většinou vzdělaní lidé. Je tedy moc zajímavé sledovat ten festival různých názorů a vizí, které se často velmi liší, ale vždy něčím prolínají. (Představte si to jako Vennův diagram…a nebo radši ne, nenechte se odradit od čtení připomínkou matiky.)
- Domanínek
V říjnu jsme vyrazily na dvoudenní exkurzi na Vysočinu, a to konkrétně do experimentální stanice CzechGlobe Domanínek, jež se zabývá ekofyziologií rostlin a vlivem zvýšené koncentrace CO2. Naleznete tam velmi propracovaný systém mnoha malých skleníků, v nichž jsou simulovány různé podmínky pro rozličné rostliny. Přírodovědci by zde byli v sedmém nebi, zaujalo to totiž dokonce i mě.
- konference
Já sama jsem také měla možnost zúčastnit se konference s názvem „Počítáme s vodou“ a jedním slovem bych ji popsala jako chaos. Ten mi ale naštěstí není vůbec cizí, takže mě akce nadchla. Hned ráno jsme všichni dostali takovou tu fancy jmenovku, se kterou se hned cítíte o něco důležitější. Poté ale začaly přicházet vlny lidí, což byl pro mě, introverta, úplný ráj.
Tématem celé konference byla modro-zelená infrastruktura v uličním prostoru. Účastnili se nejen čeští, ale i zahraniční mluvčí a bylo to skvělé. Celá atmosféra byla až překvapivě velmi přátelská, ale zároveň seriózní. A když se dobře zaposloucháte, dozvíte se i různé peprné drbíky. 😀
3. novinařina
A tím nejlepším na závěr byla listopadová stáž s novinářem z webu Ekolist.cz, který se ke svému stávajícímu oboru dostal vlastně čistě náhodou. My jsme měli možnost vyzkoušet si vlastní tvorbu článku, dozvědět se podivné, avšak vtipné historky, ale zároveň si odnést tipy na zlepšení. Nejvíce oceňuji, že se nejednalo o několikahodinovou úmornou přednášku, ale naopak velmi interaktivní program, při kterém jsme se samy zapojily.
Kdybyste se mě teď zeptali, zda bych do toho opět šla, tak upřímně řeknu, že neznám odpověď. Ale rozhodně jsem si to užila a zkušenost je to skvělá. Teď nemluvím jen o práci s lidmi, kteří svým věcem skutečně rozumí a přináší jiným inspiraci, ale i o komunikaci a vzájemné spolupráci. Hlavně jsem se ale naučila jednu věc – nejsme na to sami. A to se dá vztáhnout na mnohem více věcí než jen na environmentální problémy. Jaké bude pokračování projektu, zatím není zcela jasné, ale jeho další existence je, doufejme, zaručena. A to díky skvělým lidem, jež jsme měly možnost poznat.