rozhovor s Milanem Koblicem
Hned, jak jsme v redakci rozhodli o tématu tohoto čísla, bylo jasné, s kým v něm nesmí chybět rozhovor. Cestování je společně se sportem jeho velkou zálibou, což je zřejmé nejen z všemi známého instagramového účtu (traveler_cz) , na kterém má pan profesor již přes 600 followers a více jak 300 fotek z všemožných cest a výletů. Jaká je jeho vysněná dovolená či nejhorší zážitek z cest?
Třeba do toho jednou dorostu.
Kdy jste byl poprvé na dovolené ?
Kterou si pamatuju?
Ano.
Třeba rok 97, bylo mi sedm a jeli jsme do Chorvatska. A byl jsem tam pořád a pořád ve vodě, protože úplně zbožňuju se potápět a koukat na ryby. Takže jsem se první den u moře spálil takovým způsobem, že jsem se pak po zbytek dovolené musel potápět už jenom v tričku. To jsou moje první vzpomínky na dovolenou.
Jaká byla vaše první cesta bez rodičů?
Tak to bylo v deváté třídě. Jeli jsme na Živohošť, protože jsme se ve třídě domluvili, že pojedeme všichni společně na výlet. Takže jsme doma nahlásili, že všichni jedou, takže musíme jet taky. Bylo to poprvé, kdy jsme takhle vyjeli sami. Táhli jsme s sebou stany a neměli jsme vlastně vůbec žádný věci. A z toho, že jedou dvě třídy a jedou úplně všichni, jsme nakonec odjeli čtyři.
Na svých sociálních sítích sdílíte mnoho fotek z vašich cest. Vždy jsou to fotky z nejrůznějších výletů, túr, výšlapů a podobně. Jezdíte také někdy na dovolenou se jen tak válet k moři?
Tak to dlouho ne. Byť jsem o tom teda v posledních tak třech letech přemýšlel, že bych si jenom tak někam zajel a vypnul. Ale tenhle plán vždycky skončí po půl dni, protože mě to nebaví. Takže to ne no. Třeba do toho jednou dorostu.
to beru jako takovou povinnost
Chodíte také někdy po památkách, nebo se držíte jenom přírody?
Památky jako takový mě vlastně docela baví, ale spíš tak povrchově. Že bych si o tom zjišťoval nějaký velký podrobnosti, proč tady je tenhle kostel, tak to úplně nedělám. Přijde mi hezký to vidět, možná to beru jako takovou povinnost, když už jsem v destinaci, kde něco takového je, ale přímo to nevyhledávám no…
Kolik průměrně nachodíte za jednu dovolenou kilometrů?
To se odvíjí podle toho, s kým zrovna někam jedu. Protože teďka tím, že máme sviště (přezdívka pro dceru pana profesora pozn. red.), se nám ten akční radius docela zmenšil. Ale co jsme byli loni s kolegou Kalouskem, tak jsme si vzali kola a denně jsme najeli takových šedesát kilometrů. Takže tak od pěti do stopadesáti.
Máte místo, kam se rád vracíte?
Já zbožňuju Itálii. Mají tam dobrý jídlo, kávu a takovej uvolněnej způsob života. Mají tam vlastně úplně všechno, protože když to člověka zrovna nebaví v horách, tak sleze k vodě. Když ho to nebaví u vody tak vyleze do hor. Když tě nebaví příroda, tak se můžeš jet podívat za kulturou do města. To na tom mám rád. Nikdo tam nikam moc nespěchá a vždycky se dá všude koupit zmrzlina. My jezdíme hlavně na sever Itálie. Tam se mi líbí ta divokost prostředí. Nikdo tam neřeší, kdo kde spí, že někomu lezete do zahrady nebo tak. Líbí se mi ta divokost, která, doufám, vydrží.
Jaký je váš nejhorší zážitek z dovolené?
Já nevím, jestli existuje nejhorší zážitek. Díky bohu se zatím nikdy nikomu nic nestalo. Samozřejmě se stalo mnoho věcí, které člověku v tu chvíli přijdou hrozný, ale pak zpětně, když se na to podívá, tak to nic není. Jednou jsem naboural auto v Itálii, takže jsme jím nemohli odjet, jela pro nás dva dny odtahovka a přivezli nám náhradní auto. Jenomže nám přivezli takové, do kterého se nevešli tři lidi. Tak to mi v tu chvíli přišlo těžký vyřešit, ale nakonec se to zvládlo.
A pak teda bylo šílený, když jsme byli na Islandu a účastnili jsme se opravy auta. Hodně mě překvapilo, jak se chovali k turistům. Byli hodně vychytralí a při účtování měla stát výměna za opravnou sadu na pneumatiky v přepočtu deset tisíc. To mi od nich teda přišlo podlý. Nakonec to teda stálo 190 korun, což byla významná sleva.
Párkrát jsme taky potkali nějaký ty medvědy. To nebylo úplně příjemný, ale vždycky to dobře dopadlo a je na co vzpomínat.
Jak to vidíte do budoucna s cestováním? Co se třeba týká ekologie a tak.
Jo, tak v tomhle moc velkej vizionář nejsem. Je i dost možný, že další generaci už to cestování tolik brát nebude, protože nasadí brýle a vydají se, kam budou chtít. Jestli se tohle jednoho dne stane, tak já za to možná budu rád, protože pak těch lidí bude všude mnohem míň.
S kým nejraději cestujete?
S lidma, který to baví. Mám rád, když jsou z toho ty lidi nadšený, že chtějí něco vidět, chtějí něco poznávat. Teď jsme byli s kolegy a se ženou v Izraeli, to byla super dovolená. Máme z ní vlastně taky jeden šílenej zážitek. V půjčovně jsme zjistili, že má kolega propadlej řidičák, takže nám to auto nepůjčej. Ale strhli si ty peníze. To bylo takový krutý. Ale vlastně kvůli tomu, že nám to auto nepůjčili, byl najednou další super zážitek. Musíte se dostávat hromadnou dopravou, který nerozumíte, protože tam je hebrejština a arabština žejo. Jo a nefungujou tam žádný data. Sem tam se chytla nějaká wifi, přeložil se nějakej nápis, kam jedem, ale bylo to nepříjemný.
Už jste zmiňoval svoji dceru. Cestujete s ní všude, nebo jsou místa, kam ji neberete?
No, první dovolenou jsme museli překopat, protože jsme nevěděli, že děti nemaj jezdit nad dva tisíce vejškovejch metrů. Hrozí tam nějaký otoky, čemuž jsme se chtěli vyvarovat. Takže jsme ji nebrali do vysokejch kopců, což jsme už loni změnili, a je to super, protože kolem těch dvou tisíc jenom spí.
Je to s ní významně náročnější?
Je to určitě jiný v tom, že se člověk nestará jen o sebe. Pro mě to bylo vlastně úplně něco novýho, protože na to bejt rodič vás nikdo moc v životě nepřipraví. A najednou když zjišťuje potřeby malejch dětí, tak jsou trošku jiný než ty vaše. Musíte se podřídit tomu malýmu tvorovi, kterýmu se toho zatím nedalo moc vysvětlit.
Myslíte si, že to pro ni má už v takhle nízkém věku význam?
To se přiznám, že si nemyslím. Myslím, že těm dětem je dobře úplně všude a stačí jim, když jste tam s nima vy. Ale že si z toho bude něco pamatovat, tak takový ambice nemám.
Kam byste se podíval, kdyby to měla být vaše poslední cesta?
No, tak to nevim. Asi Jižní Amerika? Jižní Amerika, tam bych asi chtěl. Hodně bych tam chtěl, ale nevim, jestli by to měla být poslední cesta. Možná někam k Peru.
Změnila se nějak od doby vašeho studia na Arabské nabídka studijních cest?
To si myslím, že jo, protože za nás nic takovýho nebylo, jestli si dobře vzpomínám. Nebo jsem to jenom nějak neregistroval. Byly tady nabídky lyžování, ale ty jsou pořád, ale že by byly tematický cesty, to mám pocit, že nic takovýho nebylo. To začalo, až když jsem sem nastupoval na praxe, jestli si dobře pamatuji, ale to bych lhal…Tím si nejsem úplně jistý. Takže myslím, že se to zlepšilo.
Co byste si s sebou vzal na opuštěný ostrov?
A kolik toho mám vyjmenovat?
Tři věci, bez kterých byste se tam neobešel.
Tak určitě by to byl zapalovač, nůž, no a pak bych potřeboval asi nějakej rybářskej prut. Teda, pokud by mezi těma věcma nesměla bejt nějaká věc jako satelitní telefon na volání o pomoc. Ale z těch praktickejch věcí asi něco takovýho. Teplo, nůž a něco k jídlu.
Jaké cesty plánujete v nejbližší době?
Letos určitě pojedeme zase se študákama do Norska a s rodinkou pojedeme do Itálie, spíš po horách. A potom se to rozstřelí mrakama svateb kamarádů. Ještě vlastně na Slovensko se chystáme, ale to budou už jenom takový kratší výlety.
Na závěr jsme si připravili krátké to nebo to
Pěšky, nebo kolo?
Vždycky záleží s kým, ale já rád kolo.
Běžky, nebo lyže?
Běžky.
Letadlo, nebo auto?
Auto.
Vlak, nebo autobus?
Vlak.
Cestování v létě, nebo v zimě?
To je mi jedno.