Navenek je stále ta malá holka,
jen už náplň jejích dnů není školka.
Nikdo už jí nepřečte pohádku,
ani neurčí další kamarádku.
Nevěděla, že není dost dobrá pro tento svět,
jenže čas už teď nelze vrátit zpět.
Sny o životě princezny ztratily se v neznámu,
musela otočit list na jinou stranu.
Najednou ocitla se v tom reálném světě,
a musí se podřídit společenské etiketě.
To zná, že nemáš právo říct si o pomoc,
nikdo z nás nemá tuto královskou pravomoc.
Tak jen dennodenně bloumá po planetě,
cítí tu bolest v každé vyslovené větě.
Požadavky se hrnou ze všech stran,
jenže ona ztratila svůj plán, neví kudy kam.
Z imaginárních kamarádů již se odprostila,
ale jedna nová se jí v hlavě objevila.
Svázala ostrými provazy její plíce,
přichází každý den, už nezná hranice.
Za pestré barvy svých šatů se skrývá,
se skloněnou hlavou se na zem dívá.
Nikdo ale nepochybuje o její radosti,
do dokonalosti vypilovala herecké schopnosti.
Pár let zpátky bývala tou chytrou dívkou,
co uměla říct ne, znala hodnotu svou.
Teď nemá pojem o tom, jak plyne čas,
v zrcadle již nepoznává svůj odraz.
Kéž by jen věděla, že může se ozvat,
nemusí jen sama v koutě stát.
Jen kdyby tak tušila,
jak je pro tento svět důležitá.