Feministka, která chtěla obletět svět
“I want to do it because I want to do it. Women must try to do things as men have tried. When they fail, their failure must be but a challenge to others.”
Amelia Earhart, známá také jako „Lady Lindy“, se narodila roku 1897 v Kansasu. I přes časté stěhování, spojené s rodinnými finančními potížemi, a otcův alkoholismus vyrůstala jako bystré a především dobrodružné dítě. Příliš nerespektovala školní autority a vyznačovala se zájmem o „chlapecké“ aktivity. Jako malá šplhala po stromech, střílela krysy vzduchovkou, ale taky sbírala ústřižky novinových článků, ve kterých se objevovaly ženy úspěšné v profesích zastávaných převážně muži.
Vůbec první letadlo spatřila až ve svých deseti letech, popsala ho jako divnou věc ze dřeva a drátů a rozhodně jím nebyla nijak okouzlena. Ten pravý okamžik přišel až v roce 1920, kdy se poprvé s pilotem Frankem Hawksem vznesla do vzduchu. A jak se letadlo vzdalovalo od povrchu zemského, Amélie věděla, že se pro létání narodila. Zanedlouho získala pilotní průkaz a šest měsíců nato si za úspory mohla koupit své první letadlo – Kanárka – starší dvouplošník sytě žluté barvy.
Už tehdy s ním sbírala první ženské rekordy týkající se výšky stoupání. Její život se však změnil ve chvíli, kdy ji oslovil její budoucí manžel, publicista George Putnam (po svatbě si Amelia ponechala své rodné jméno a svazek nazývala rovným partnerstvím pozn. red.). George se na Amélii obrátil s otázkou, zda by se nechtěla stát první ženou, které by se podařilo přeletět Atlantik. Chtěla a také to dokázala. Stala se tak ikonou médií i symbolem toho, čeho mohou ženy dosáhnout.
Krátce před svými čtyřicátými narozeninami stála Amelia před konečnou zkouškou, která se jí bohužel měla stát osudnou. Rozhodla se jako první žena obletět celý svět. Při poslední zbývající etapě cesty však došlo k náhlému přerušení rádiového spojení a 2. července 1937 letoun s Amelií i navigátorem Fredem Noonanem navždy zmizel.
Zatímco její letecké úspěchy bývají, i když nepochybně právem, připomínány, bývá opomíjen Améliin přínos v boji za rovnoprávnost. Dalo by se říct, že byla dítětem viktoriánského 19. století, konzervativního a restriktivního, co se žen týče, a vzor neměla jiný ani ve vlastní matce.
Na druhé straně dospěla v době, kdy se po bojích za volební právo (ve všech státech USA mohly ženy poprvé volit v roce 1920 pozn. red.) začala rychle rozpadat první vlna organizovaného feminismu. Nežila tedy v době, kdy by bylo snadné se jako feministka prosadit.
Podporu rovnoprávnosti nepovažovala Amelia Earhart za feminismus, nýbrž za samozřejmost a projev zdravého selského rozumu. A přestože se o to nikdy přímo nepokoušela, stala se díky svému důrazu na důležitost osobního úspěchu a schopnost oslovit své i opačné pohlaví ztělesněním individualistického postoje k feminismu takzvané doby po volbách.