Poslední týden v březnu se vydalo přes čtyřicet žáků naší školy (včetně mé maličkosti) s doprovodem čtyř pedagogů na pětidenní výlet do Itálie, konkrétně až do špičky boty na Sicílii.
Díky cestování s leteckou společností Wizz Air jsme se každý musel sbalit do příručního zavazadla o rozměrech menších než je moje školní taška. Ale i přes tento malý (a to doslova, jelikož taška nesměla mít na délku přes 50 cm) problém jsme 28. března odletěli z pomalu zasněžené Prahy do Catanie.
Náš hotel se nacházel necelé tři minutky od jednoho z několika náměstí, z kterého jsme každý den vyjížděli autobusem na výlety. Lokace našeho hotelu byla velmi výhodná, do supermarketů i centra města jsme to měli jen pár minut a takový strip bar byl hned ve vedlejší budově. Dost už ale o našem ubytování, mnohem zajímavější jsou místa, která jsme navštívili.
Za pět dní našeho pobytu jsme stihli projít Catanii, kde jsme byli ubytovaní, podívat se do místní střední školy (více o škole se dozvíte dále v článku), vylézt až téměř na vrchol Etny, poznat krásy měst Syrakusy a Taormina a dokonce jsme smočili nožky v moři (ti nejodvážnější z nás vytáhli i plavky) .
Nejpodstatnější částí výletu bylo rozhodně jídlo. Každý večer (až na jednu výjimku) jsme večeřeli v místní vyhlášené restauraci čtyři chody. Možná si říkáte. Čtyři chody? To nic není! Předkrm, polévka, hlavní chod, dezert. To je toho. Ale to byste byli na omylu. Čtyři chody v Catanii jsou jako čtyři obědy ve školní jídelně, možná tři a půl, pokud si dáváte polévku. Po první večeři jsme pochopili, oč tu běží a po zbytek výletu jsme se pouze lehce nasnídali a po zbytek dne vytvářeli místo na očekávanou večeři.
Na závěr bych se ráda vrátila již ke zmiňované italské střední. Tematická cesta byla totiž vytvořena ve spolupráci s místním gymnáziem Enrica Boggia Lera. Školu jsme poslední den našeho pobytu navštívili. Žáci školy (více méně již naši kamarádi, se kterými jsme byli druhý den na výletě v Syrakusách) nás školou provedli a vylíčili nám kus její historie. Budova školy je bývalý klášter, který byl za 2. světové války vybombardován. A škody, které útoky nadělaly, se opravují dodnes kvůli nedostatku financí. Škola také obsahuje bunkr, do kterého jsme mohli nakouknout. Viděli jsme zde poškrábané zdi, na kterých si lidé zaznamenávali, jak dlouho se v bunkru schovávají, aby neztratili pojem o čase.
(V Itálii je také trošku jiný školní systém, do školy se zde chodí od pondělí do soboty. Studenti zde nemají odpolední vyučování, nebo tedy mají, ale jsou to dobrovolné hodiny navíc.)
Pokud váháte kam o prázdninách, tak Sicílii můžu jenom doporučit. Je to ta levnější část Itálie, takže vaše peněženka vám bude vděčná a zároveň je tu opravdu krásně. A pokud sem pojedete a nebudete mít pouze příruční zavazadlo, osobně doporučuji místní pistáciovou nutelu (ta se do nás vešla i po té obrovské večeři).