Móda… nejdůležitější věc na planetě. Nebo možná ne tak moc, ale určo se můžem shodnout na tom, že je, aspoň pro fungování tady ve škole, podstatná.
Možná to někteří z vás ví, ale na Halloween jsem se skromně oblékl za můj fashion idol Ednu Módní (z Úžasňákových). Edna je víceméně bůh, co se týče oblékání a její styl není náročné pochopit. Je to móda elegantní, prostá, ale smělá.
Dle mého názoru by se mohlo pár lidí trochu poučit a dát na Edniny rady. Uveďme si tedy několik příkladů špatných módních rozhodnutí, které se tady u nás ve škole vyskytují. (Kdybyste zjistili, že vás tenhle článek naprosto exposnul a urazil, je to jedině dobře, zasloužíte si to.)
Número uno (číslo jedna) – Buzzcut po celý hlavě.
Ne, tohle není pokračování hate článku na Kubu Mejzra. Spíš to je hate článek na všechny lidi tohohle typu. Já chápu, že se vám líp suší hlava, nebo že se nemusíte bát, že vám čepice úplně zničí účes, ale reálně to vypadá, jako byste měli místo hlavy tenisák. Dobře, možná trochu přeháním, ale co máte proti vlasům? Vysvětlete mi to, protože než abych vypadal, jako by mi po hlavě přejela sekačka, to si radši budu vlasy fénovat a do školy si vezmu hřeben. Vypadáte jako iPhone X a to není kompliment.
Número dos (číslo dva) – Khaki a černá.
Chápu, je zima, ráno je tma a né vždycky si k oblékání rozsvítíte. Ale kombinace tmavě zelené a černé z vás opravdu dělá barvoslepce. Je to zločin, porušení módního zákona a chci připomenout, že neznalost zákona neomlouvá.
Já nevím, co lidi vede ke kombinaci tmavě zelené a černé, ale vypadá to, jako by jedna půlka vašeho outfitu měla Oslo filtr na Instagramu a ta druhá ne. Pokud opravdu chcete vypadat jako kubistický portrét, ale aby to vypadalo dobře, tak si vezměte nějaké colorblocky nebo třeba kostkovaný šátek.
Número tres (číslo tři) – Pantofle z roku 2000 př. n. l.
Všichni víme, o čem je řeč. Mám na mysli ty pantofle, které nosí váš děda a pravděpodobně patří do pozůstalostí z první světové války. Ty hnusný pantofle, co mají podrážku z korku a takové ty nechutné látkové pásky, které mají ještě nechutnější barvy. Jako by někdo vzal barvy, co jsou v pohodě a pak je namočil do špinavé řeky. Nejhorší věc je, že tyhle zjevy se ještě pořád vyrábí. No opravdu!
Na druhou stranu musím uznat, že vydrží takřka všechno. Ještě se mi nestalo, že bych někoho potkal s nějak vyloženě obnošeným exemplářem těchto přezůvek. Jediné, co se na nich mění je to, že se vám pomalu obtiskává vaše chodidlo do pantofle tak, že po pár letech byste ji klidně mohli použít jako formu a odlít vaši nohu, což by potenciálně mohl být další příjem, pokud by to někdo chtěl koupit.
Número cuatro (číslo čtyři) – Boty na tělocvik.
Musím se vám přiznat, do těchto vod jsem kdysi v mládí zabředl (před dvěma měsíci), protože v době, kdy byl na nás kladen sociální nátlak, abychom se přezouvali, jsem žádné přezůvky nevlastnil. Rozhodl jsem se tedy, že si vezmu boty na tělocvik místo pantoflí. Řeknu vám jedno: NEVYPADÁ TO VŮBEC DOBŘE. Vaše chodidlo vypadá třeba o 4 centimetry menší, a vaše nohy vypadají, jako by je zespoda někdo ždímal. S tímhle se taky váže ještě jedno faux pas [fopá].
Jak jsem si obul ty boty, byl jsem tak zvyklej že se pak nepřezouvám zpátky, když jdu domů, ŽE JSEM PROSTĚ ODEŠEL V TĚCH BOTECH NA TĚLOCVIK. Takže nejen že jsem klepal kosu a udělal ze sebe módního negramota ve škole, ale dokonce i na ulici, kde to je ještě horší prohřešek.
No a teď něco na závěr. Co bych měl ještě dodat? Nemusíte být žádný revoluční módní designer, ale prosím vás všechny, přečtěte si aspoň teorii barev a někdy nakoukněte do sekce módních časopisů (i ta titulka pomůže s tím, abyste zjistili, co je in). A někdy opravdu stačí lidské vnímání a zrak. Ale co já vím, že jo? Stejně ve finále móda zaniká. Takže jak je teď trendy: Noste si, co chcete, bla bla bla, svoboda vzhledu, na tom jak člověk vypadá nezáleží… bla bla… charakter je důležitější.