Tento článek je pokračováním třídílné série na téma Moje výška, moje problémky. Pokud jste první díl nečetli, nebo si chcete osvěžit paměť, první článek najdete v pátém čísle pod názvem „Pohled na svět z výšky.“
Pro začátek je třeba říct, že tímto článkem se nesnažím nikoho kritizovat. Skoro. Nikoho, až na těch pár vyvolených, kterým osud nadělil tu nesmírnou výhodu zvanou průměrná výška. Tito jedinci se velmi rádi pouští do řady zpravidla hodně neoriginálních vtipů s vědomím, že je nemůžete obrátit proti nim. Jakmile si všimnou, že jim saháte maximálně po bradu, už je prakticky nemožné je zastavit.
Věty typu: „Zapomněl jsi vyrůst?’’ sice znějí, jako by si je dotyční zapůjčili z filmů Zdeňka Trošky, i tak jsou ale bohužel opravdu oblíbené. Když se přenesete přes neustálé narážky, přijde ta reálná, všudypřítomná, děsivá a bolestivá stránka. Musíte se smířit s tím, že tento svět je prostě přizpůsoben pro lidi jiné genetické výbavy, než je ta vaše. Počínaje třeba obchody.
Představte si, že se nacházíte ve vašem oblíbeném obchodě s potravinami, kde zrovna mají ve slevě vaši oblíbenou Tatranku. Jenomže ne pro vás. Vám zbývá jen smutný pohled na ni a chybí deset centimetrů, abyste na ni dosáhli.
Nebo si zajdete na skvělý koncert. Jistě, hudba je samozřejmě hlavně o zvuku, ale to jste mohli zůstat doma a nemuseli jste překonávat strach z davu. Jenže ten dav se teď kolem vás tyčí jako jedna velká neprostupná zeď. A tak kromě toho, že se k vám (tam dolů) v zadýchaném prostoru dostává naprosté minimum kyslíku a váš obličej se pravidelně dostává do kontaktu s lokty lidí okolo, samozřejmě vůbec nic nevidíte.
Když pak po dni plném překonávání takových překážek vyčerpaní usínáte, pravděpodobně vás nic z toho neopustí a sníte o tom, jaké je to se hlavou opřít o opěrku ve vlaku, nebo jaký pocit je nemuset téměř běžet, když ostatní s nohami „normální“ délky trochu protáhnou krok.
Nakonec ale přece jenom přijde pár výhod. I když to určitě nezůstane bez „vtipného“ komentáře, oblečení v dětském oddělení je opravdu levnější než to v dospělém. (K tématu tohoto čísla: mívají tam mnohem lepší vánoční svetry.)¨¨
Čas a peníze se dají ušetřit i na dalších místech. Myslíte si, že po mně někdy při kontrole vstupenek chtěli občanku? Nikdy. Nemluvě o tom, kolikrát jsem já nebo dokonce moji rodiče na mnoha místech předstírali, že můj věk ještě nepřesáhl hranici slevy…