aneb spill the tea – professor’s edition
V této rubrice vás vezmeme za dveře kabinetů a do myslí profesorů naší školy. Těm jsou pokládány otázky, na které byste se pravděpodobně jen tak nezeptali nebo by vám nemusely být zodpovězeny.
Jaká byla vaše první hodina, kterou jste odučila?
To nevím, to si nepamatuju. Asi to nebyl zas tak velký zážitek.
Je něco, co vám nechutná ve školní jídelně?
Včerejší noky.
Jaké kvality by měl mít každý učitel?
Měl by znát svůj obor, což ale rozhodně není všechno, protože by měl zároveň umět své znalosti předat. Samozřejmě, že každý student je jiný a chce to slyšet jinak. Také si myslím, že by se učitel měl snažit přizpůsobit se alespoň většině a těm, kteří to třeba nepochopí, se to pokusit vysvětlit jiným způsobem. Nicméně na druhou stranu by si měl také uvědomovat, že pro studium musí něco udělat i studenti. Také by ale měl mít hranice a vědět, jak pracovat s pravidly.
A měl by samozřejmě naslouchat studentům, ale udržovat si pořád nějaký svůj standard. Ono je krásné, když přijdou studenti s miliony skvělých nápadů, ale myslím, že je velmi dobré vysvětlit jim někdy, že to tak třeba nelze udělat nebo že to tak není, protože pak bychom se někde mohli dostat do situace, kdy 1+1 jsou 3 a my je za to ještě pochválíme. Měl by tady být pro studenty a zároveň si zachovat svou autoritu, protože přece jenom nejsme kamarádi.
Jste spokojena s českým školním systémem?
Ve své podstatě asi ano. Je tam spousta chyb, ale spousta chyb je všude. Ono je velmi snadné nacházet chyby, kritizovat a nepřicházet s vlastním nápadem. A já se přiznám, že vlastní nápad nemám. On ten systém sám o sobě úplně špatný není. Samozřejmě je tam nespočet problematických momentů od přijímaček počínaje, nedostatek míst a mohla bych pokračovat.
Zase na druhou stranu současní studenti mají širokou škálu volby školy. A to, že velká část populace má pocit, obzvlášť v Praze, že gymnázium je jediná cesta, což vlastně není, je velká škoda. Ve své podstatě ani systém vysokých škol není špatný. Ty hlavní problémy dělají soukromé školy, které mnohdy standard snižují.
Chodíte volit a proč?
Chodím volit, protože si myslím, že když mám tu možnost, tak je dobré ji zužitkovat. Volit jsem nebyla jednou jedinkrát. Jelikož jsem neměla kandidáta, kterému bych svůj hlas chtěla dát a já si myslím, že volit menší zlo před větším zlem je stejně volba zla a to já nechci dělat.
Je někdo z vašich kolegů, s kým nevycházíte?
To se nedá asi takhle říct. Je nás tady spousta. To je jako ve třídě, když sedíte se svými spolužáky. A nás je mnohem víc než je studentů v jedné třídě. Myslím si, že vzájemný respekt, spolupráce a naslouchání si je velmi důležité a dle mého názoru tyto kvality v našem kolektivu máme.
Je na Arabské někdo, kdo podle vás učí špatně?
Nemyslím si, že mi přísluší kohokoli soudit, protože učení je hrozně zvláštní: obzvlášť, když si vezmeme skupinu 30, 15 lidí a tam můžou být dva lidi, kterým ten styl učení vyhovuje a tři lidi, kterým to nevyhovuje a zbytku je to jedno. Může to být i jinak, ale právě tím, že každý student potřebuje něco jiného, se vlastně nedá říct, že někdo učí špatně nebo dobře. Nebo asi dá, ale u nás na škole si myslím, že se to úplně říct nedá.
Chtěla jste vždycky učit?
Já jsem vůbec nevěděla, co chci nebo nechci dělat. Možná to trochu zlehčuji, ale ono to tak nějak nakonec vyplynulo.
Byla jste dobrý student?
Já určitě ne.
Čeho se nejvíc bojíte?
V kariéře nebo v životě?
V životě.
Asi toho, že se nebudu moct postarat o své dítě.
Zkoušela jste někdy drogy?
Tak něco jo, ale dál, než řekněme krok za marihuanu, jsem nikdy nešla. Asi proto, že mi to připadá zbytečné a možná, protože ten důvod, proč to spousta lidí dělá, je hledání nějakého štěstí, a to já asi nepotřebuju. Najdu si ten pocit někde jinde.
Jen něco, co byste na Arabské změnila?
No toho je, ale zároveň bych toho mnoho nechala. To je přesně jako s tím školským systémem: je tak snadné všechno zbořit a říct, já mám nápad, já bych to udělala tak a tak. Ale zajistit, aby něco fungovalo – třeba takhle velkého, jako je škola – a aby se to principielně nezhroutilo, je hrozně složité. Člověk se musí nejdřív zamyslet, než něco zboří. Ale je toho spousta, většinou prkotiny od přezouvání počínaje. My se tedy naštěstí už nepřezouváme.
Někdy je potřeba se změnit. Třeba teď se udělala zásadní změna v seminářích, o které jsme diskutovali léta a museli jsme s tím počkat; a setkalo se to jak s příznivými, tak rovněž s velmi negativními ohlasy.
Jak byste popsala svou výuku ve 3 slovech?
To asi nedokážu, tolik sebereflexe nemám. To spíš můžu říct, co je mým cílem.
A co je váš cíl? Kromě toho, že chcete naučit danou látku.
To asi není mým hlavním cílem. O tom to podle mě není. Já bych řekla, že je to spíš o vytvoření si vztahu k daemu předmětu nebo jeho obsahu a naučit se jakýsi přesah. Ono je určitě krásné umět kondicionály v jazyce nebo dané letopočty z dějepisu, ale to nikdy není všechno.
Žáci by měli odvést nějakou práci a ne jen dřít, dřít a dřít. Je tam potřeba nějaký balanc. Ale pracovat tak postupně, naučit se fungovat a naučit se samostatnosti. Už nejsme na základní škole, ale zároveň nejsme na vysoké škole. My jsme někde mezi a na gymplu vás nepřipravujeme primárně na budoucí povolání, od toho jsou tady odborné školy. Vy se připravujete na akademický svět, kde je potřeba určité samostatnosti.