Letošní rok se nese ve znamení sta let od úmrtí významného českého autora Franze Kafky. Není tedy překvapením, že akcí, které se k jeho osobě vážou, v nadcházejících měsících rozhodně nebude po málu. Zejména ve velkých městech lze narazit na zajímavé přednášky, divadelní hry či výstavy, které jsou různými způsoby s dílem onoho spisovatele spojeny.
Zájem o Kafkovo dílo ve mně poprvé vzbudila četba Procesu a Proměny, na základě čehož jsem se rozhodla vydat na jednu z akcí spojených s výročím a dozvědět se tak něco nového o této zajímavé osobnosti. Jednou z institucí, která pořádá akce vázané k tomuto výročí, je Ústav pro českou literaturu. Ten se celoročně věnuje přednáškovým cyklům s názvem Literárněvědné fórum, ve kterých představuje každý semestr nové téma. Pro letní semestr roku 2024 byl tedy přirozeně vybrán název Kafka a česká literatura.
Konkrétní přednáška, na kterou jsem se vydala, nesla název Kafka a současní autoři. Jednalo se o diskuzi následujících tří předních autorů české prózy, kteří debatovali o Kafkově vlivu na jejich tvorbu a také o pohledu na jeho dílo. Mezi ony hosty patřili Magdalena Platzová, jejíž nejnovější román Život po Kafkovi se věnuje zejména osudu Felice Bauerové, ale také dalších lidí, jež sehráli roli v Kafkově životě; dále pak Viktorie Hanišová, spisovatelka psychologické prózy, v níž najdeme motivy jako je mateřství, podivné rodinné vztahy či sebevražda; a nakonec Stanislav Biler, který za svůj environmentální a existenciální román Destrukce získal v roce 2022 cenu Magnesia Litera v kategorii próza.
Otázky, kterými se autoři zabývali, byly různorodé – ze začátku se věnovali tomu, které Kafkovo dílo pro ně bylo nejzlomovější v závislosti na vlastní tvorbě. Dále se spisovatelé přesunuli k aspektům jeho psaní, které je oslovují. Dostali se také k věcem, které je na jeho tvorbě iritují, což byla například absence momentu překvapení po několikátém přečtení knih. Debatě se nevyhnulo ani rozebrání dvou nejznámějších děl – Procesu a Proměny. V případě Procesu se autoři nejprve zamýšleli nad tím, koho nebo co má soud zobrazovat. Magdaleně Platzové se zdá být soudem samotný život a komunita, Viktorie Hanišová v něm naopak vidí Kafkova otce. Nejdéle se ovšem autoři věnovali motivu viny v knize, a to zejména tomu, jestli se jim hlavní postava K. jeví jako někdo, kdo je vinen a pokud ano, tak v jaké rovině lze o vině hovořit. Okrajově přišla řeč dokonce i na recepci a překladatelství Kafková díla v Číně.
Přednáška rozhodně splnila má očekávání a rozšířila mi obzory. Přítomní autoři jsou zajisté velice inspirativními osobami, kterým smysl pro humor není cizí. Rozebírané otázky se vždy vhodně vztahovaly k věci. Jediné negativum přednášky byla její délka, neboť nebyl na všechny otázky dostatečný prostor. Nedošlo například na otázku o postupech v Kafkově psaní, které by dnes nebylo možné opakovat; i když otázkou zůstává, jestli je zabývání se tématy této povahy vhodné. Kdyby měli autoři k dispozici byť jen o půl hodiny navíc, zdála by se mi být diskuze kompletnější.
Kafka a současní autoři však není poslední přednáškou letního semestru Literárněvědného fóra, můžeme se totiž těšit ještě na tři přednášky na podobná témata. Nejbližší se koná 9. dubna na téma Kafka a exiloví autoři. Jejich návštěvu mohu jedině doporučit, protože vám mohou mimo jiné představit rozdílné pohledy na věc. V žádném případě se nenechte odradit pocitem, že pro vás na podobných přednáškách není místo. Zajímáte-li se o literaturu, tak neváhejte, vystupte ze své komfortní zóny a na jednu z přednášek doražte.