Když se řekne Švýcarsko, většina z nás si představí Alpy, čokoládu, neutralitu a referenda snad každý měsíc. Švýcarsko je totiž federativní direktoriální republika. Co to ale znamená? A mohla by se Česká republika inspirovat?
Nejprve by bylo dobré říct si něco o složení státu. Švýcarsko je konfederace rozdělená do 20 kantonů a šesti polokantonů. Každý z nich má svůj úřední jazyk, jiné školství a částečně se můžou lišit i daně.
Švýcarsko má dvoukomorový parlament. První komora je Národní rada, skládá se z 200 poslanců; druhá je kantonální rada složená z 46 poslanců (každý kanton má dva poslance a každý polokanton jednoho). Do obou komor jsou členové voleni každé čtyři roky.
Hlavní správa státu je rozdělena mezi sedm lidí (jinak nazývána Spolková rada). Všichni mají stejnou moc, až na dvě výjimky. První je prezident (a premiér zároveň), který navíc plní funkci reprezentační a ceremoniální: druhou je viceprezident. Obě funkce se střídají každý rok. Složení rady je určeno podle specifických kritérií, jako jsou kanton, odkud pocházejí, politická strana a jazyk, kterým mluví. Voleni jsou stejně jako členové parlamentu na čtyři roky.
Ovšem asi nejzvláštnějším faktorem švýcarské politiky jsou referenda. V posledních letech se konají přibližně čtyřikrát ročně. Za celou historii jich bylo už téměř sedm set. Každý občan, který dosáhl věku 18 let, může v referendu hlasovat nebo navrhnout téma referenda. Přibližně měsíc před hlasováním dostanou všichni voliči malou brožuru shrnující problematiku, o které se bude rozhodovat.
Aby bylo referendum přijato, musí dojít ke dvojí nadpoloviční většině. To znamená, že pro musí hlasovat více než 50 % voličů a zároveň více než polovina kantonů. Tento systém má za cíl dát váhu při rozhodování i menším kantonům. I přes to, že situací, při kterých by nebyla iniciativa schválena kvůli kantonům, je málo, jsou na tuto problematiku smíšené názory.
Tato podivuhodná struktura je skutečně unikátní. Rozšiřovat se ovšem v blízké době rozhodně nebude. Mnoho expertů tvrdí, že jakýkoliv pokus o převzetí tohoto komplikovaného systému kteroukoliv jinou zemí by mohl skončit tragédií. Proč to Švýcarům funguje, může většina z nás jen hádat. Ale jeden rys v podobě referenda převzala například i Česká republika, a to v roce 2003. O vstupu do EU tehdy rozhodovalo 55 % populace. Pro hlasovalo 3 446 758 obyvatel, tedy asi 77 % voličů.