Ach, ta svoboda: dříve tak těžce postrádaná a dnes jako by se zdálo, že jí máme dost. Otevřela nám spoustu možností jako svobodné vyjadřování – názory, které ještě u minulé generace zůstávaly mezi čtyřmi stěnami rodinného příbytku, se dnes šíří všemi směry jak na běžícím páse. Nechápejte mě špatně, opravdu to není na škodu. Fenomén doby – všestranný expert.
Dnešní doba nám poskytuje platformy, na kterých se každý může vyjádřit podle své chuti a úplně k čemukoli. Mají sice jistou cenzuru, tu lze však v mnoha případech velice snadno obejít. Mým osobním favoritem je Facebook. Pokud se totiž právě tady dostanete do té správné skupiny expertů, můžete se dozvědět kdejaké pikantnosti ze zasedání vlády. Hned jsem o něco chytřejší, například až do minulého večera jsem neměla nejmenší tušení o „kamaráčoftech“ našeho premiéra se zlou Amerikou. Takové příběhy jsou prokládané ještě lepšími konspiračními teoriemi o loutkách v celé politice. Jedno se ovšem musí nechat, nikdy jsem neslyšela víc vášnivé a prožité vyprávění. Chcete se stát také expertem, ale nevoní vám jen tak nějaká sociální síť? Zkuste X, kde můžete pouze za $11 měsíčně vyjadřovat své úplně svobodné názory: a dnes už i s ověřením.
Podcasty; co všechno s nimi lze – nebo spíš, co ještě nebylo a čeho všeho ještě není potřeba. Jsou dobře dostupné a občas je za ně člověk při hodinových cestách domů vděčný, ale proč pokaždé, když se snažím najít nový podcast, zakopávám o tisíce bezvýznamných rozhovorů o ničem? To, že si někdo pořídí relativně dobrý mikrofon neznamená, že musí hned točit podcast. Klid, opravdu… Většinou spíš jeden propaguje svůj mnohdy kontroverzní názor a druhý jen souhlasí pro podporu. Tak snad pokud si chcete utrhnout alespoň kus z té internetové slávy, hned po účasti v Love Islandu si můžete založit podcast a k tomu sehnat jednoho kamaráda,, který přikývne na vše, co řeknete, a máte vyhráno. (Z této části vynechávám podcasty o alfa způsobu života, ty přispívají velikou částí k mému žití.)
Teď přestanu být na chvíli sarkastická: bez svobody už se neobejdeme a musíme si jí vážit – lidé si jí totiž přestanou cenit, jakmile zapomenou, že ji někdy neměli; to jste snad slyšeli už milionkrát. Svou kritikou jsem nechtěla mířit právě na ni, ale spíš na platformu, kterou nabízí. Lidé se dostávají do zacyklených smyček s tématy, o kterých toho moc nevědí a ani nechtějí vědět – to je ten smrtelný faktor, nechtít. Nemusíme mít názor na vše. Když už máme potřebu ho šířit, řekněme jím alespoň něco, co dává smysl a není pouze nabito emocemi. Máme na víc, máme svobodu, ale hlavně máme sebe.