Demokracie je jednou z elementárních ideologií světa. Mezi její základní charakteristiky patří právo svobodných voleb a svobodného rozhodování, alespoň dle oficiální teorie. Začněme tedy hezky od podlahy. Když se řekne demokracie, mnozí si představí volby, svobodu slova, rozhodování většiny. Krásné to ideály! Když se ale demokracie setká s realitou, výsledkem je často něco, co připomíná mix komedie, absurdity a občas trochu tragédie. A jak se základy demokracie promítají v chodu na Arabské?
Začněme třídní samosprávou – každá třída si volí svého starostu, což na první pohled vypadá jako krásný příklad školní demokracie. Skutečnost je ale odlišná. Ano, existuje školní parlament – rada starostů – abych byla konkrétní, kam jsou zástupci tříd svoláváni, ale jaká je reálná moc tohoto orgánu? Starostové mohou navrhovat změny, podávat stížnosti či připomínky, konečné rozhodnutí však leží vždy v rukách vedení školy. Studenti mají pocit, že mohou diskutovat, ale jejich slovo je v mnoha případech jen ozvěnou, která mizí v šumu školních chodeb.
Co se školní jídelny týče, tam se s demokracií potkáte velice těžce. Jídelna funguje víceméně samostatně a škola do velké míry neovlivňuje, co se tam vlastně děje. Jídelníček si tvoří sami, takže tofu na všechny možné i nemožné způsoby se nejspíš jen tak nezbavíme. Ovšem výhrou zůstává, že jsme do jídelníčku dokázali dostat krupicovou kaši, takže hurá válce o míchání a nemíchání.
Ukažme si tu demokracii na příkladu. Každá škola má svůj rodičovský fond, který slouží k financování různých aktivit a potřeb školy – u nás konkrétně SPGA. Do SPGA se volí zástupci z řad rodičů, takže ani v tomto nemáme moc rozhodovací právo. Sice jsou to většinou jejich investované peníze, ale přeci jen na té škole studujeme my, takže bychom alespoň nějaký hlas přivítali. A pak přijde den, kdy je třeba rozhodnout, co se z těchto peněz pořídí.
Tato údajná demokracie vede k frustraci. Jak se má mladý člověk naučit vážit si demokratických procesů, když v nich nikdy nezažil skutečnou moc? A tak se studenti brzy naučí, že bojovat za své názory nemá smysl, že rozhodnutí stejně dělají ti „nahoře“. Demokracie zůstává jen na okraji školního světa, jako výkladní skříň, do které si můžeme sáhnout jen pro ozdobu, ale nikdy ne pro skutečné zboží.
Proč nám ve škole nedají více možností zažít opravdovou demokracii? Často se mluví o tom, jak je důležité, aby škola byla přípravou na život, ale skutečnost je jiná. Na školách sice máme různé „demokratické“ orgány, ale jejich pravomoci bývají velmi omezené. Mnoho rozhodnutí zůstává na vedení školy a učitelích, což vytváří autoritativní systém maskovaný za demokracii.