„These Boots Are Made for Walkin“ není písnička, kterou byste chtěli slyšet, pokud jste se ve středověku setkali se španělskou botou. Nejedná se totiž o nějakou nekvalitní obuv, za kterou jste zaplatili nekřesťanské peníze a následně z ní měli puchýře na tři týdny.
Španělská bota je mučicí nástroj, který byl vyroben již v raném středověku a překvapivě pochází ze severního Skotska. Stejně jako španělská chřipka její původ nemá s Pyrenejským poloostrovem nic společného. Svůj přívlastek dostala díky španělské inkvizici, která si terorizující obuv velmi oblíbila.
První španělské boty byly vyrobeny z kůže. Jednalo se o kus surové mokré kůže, která se studená obvázala kolem spodní části nohy a následně se začala zahřívat. Jak kůže vysychala, začala se postupně stahovat. Tímto způsobem bylo možné mučenému způsobit nesnesitelnou bolest a vykloubit pár kostí.
Další varianta nepohodlné obuvi, kterou využívali hlavně v Anglii, se záměrně vyráběla ve větší velikosti a tentokrát byl hlavním výrobním materiálem kov. Do bot se nejdříve mučený obul a následně dovnitř kat naléval vařicí vodu, roztavené olovo nebo rozpálený olej. Druhá anglická verze, kterou využívali také ve Francii, se skládá ze tří dřevěných desek. Noha mučeného byla umístěna mezi ně a následně se do desek zatloukaly klíny, které oběti zpravidla rozdrtily několik kostí.
V českých zemích se využívala německá verze mučicího nástroje – i u nás byly boty kovové, narozdíl od anglické varianty se ale do bot nic nenalévalo. Uvnitř obuvi byly již umístěné šrouby, hřebíky nebo podobně ostré předměty, které se při utahování pomalu přibližovaly a zarývaly do kůže mučeného.
Španělské boty se často používaly při procesech s čarodějnicemi. V již zmíněném Španělsku si tento mučicí nástroj zvlášť oblíbili při vypořádávání se s kacířstvím. Španělská bota se používala i při jiných příležitostech, kdy bylo potřeba z někoho vytáhnout přiznání, a mnoho těchto případů skončilo smrtí mučeného.