aneb spill the tea – professor’s edition
V této rubrice vás vezmeme za dveře kabinetů a do myslí profesorů naší školy. Těm jsou pokládány otázky, na které byste se pravděpodobně jen tak nezeptali a nebo by vám nemusely být zodpovězeny.
Právě z těchto důvodů je celý rozhovor anonymní. Kdo na otázky odpovídal? To zůstane tajemstvím, jen na vás je vyčíst mezi řádky, o koho se jedná. Své tipy a otázky, na které by vás zajímala odpověď, nám můžete psát na náš Instagram @prestiznistudent.
Jak vzpomínáte na svá studentská léta? Byla jste dobrý student nebo spíše lajdák?
Já jsem patřila mezi ty poctivé a pilné studenty, což bylo asi i tím, že jsem měla opravdu dobrou paměť. (Teď už to s ní jde trochu z kopce.) Takže mi nedělalo problém se něco naučit.
Jaký předmět vám nešel?
No, z předchozí odpovědi plyne, že mi šlo tak nějak všechno, ale byly předměty, které jsem opravdu nemusela. Byly to určité části biologie, třeba botanika, ta mě opravdu nebavila. A pak některé části z těch ostatních přírodovědně orientovaných předmětů.
Co je vaše guilty pleasure?
Malý pitaval z velkého města: to je komunistický seriál o policii, která chytá zločince. Má to takový divný nádech neumětelství a současně profesionality, protože pan Dietl je opravdu dobrý scénárista.
Jaký je váš nejtrapnější zážitek z Arabské?
Nedorozumění s jednou studentkou, která si moje slova vyložila úplně jinak, než byla míněna a rozbrečela se mi na hodině. Já jsem ji pak musela uklidňovat a vysvětlovat, že to tak opravdu nebylo myšleno. (A nebyl to pokus o humor.)
Kolik vyděláváte?
No to vám přeci neřeknu, částky jsou posvátné. Nevydělávám tolik, kolik bychom si jako učitelé zasloužili, ale vyžít se z toho dál.
A nějaká konkrétní částka? Plus mínus.
Já fakt nevím, ono se docela mění, kolik mi chodí. Tak průměrně pětačtyřicet tisíc.
Je v pedagogickém sboru někdo, kdo vás vysloveně štve? Proč?
Ano. Jsou to kolegové, kteří nejsou schopni se napojit na to, jakým způsobem se dá prožít studijní život na Arabské a jsou absolutně neochotni se tomu nějak přizpůsobit ve smyslu, že by studentům vyšli vstříc. A také mě vytáčí u některých kolegů jejich způsob chování vůči studentům, který mi připadá tak jako za hranou, že s nimi jednají jako s ovocem.
Zkusila jste někdy drogy?
Ne. Jenom ty měkké, legální.
Co byste změnila na školním systému?
Redukovala bych povinné předměty ve třetím a čtvrtém ročníku a vytvořila ještě víc volitelných bloků. I za cenu toho, že na některé předměty by se nedostalo.
Co byste změnila na Arabské?
Propojila bych jednotlivá zaměření napříč ročníky. Mohly by vzniknout jakési koleje nebo skupiny, které by navzájem spolupracovaly. Například by spolu s prváky mohly nějaké skupiny starších ročníků jezdit na seznamovák.
Dál by podle mě bylo lepší, kdyby měla každá třída přidělenou svou učebnu celé čtyři roky a nemusela se stále posouvat. Studenti by tak měli možnost vytvořit si v té třídě něco, co bude jejich.
Čeho se nejvíc bojíte?
Psychopatů
Jaká byla první hodina, kterou jste učila?
Bylo to na praxi a bylo to takové uchvátané a amatérské, samozřejmě, ale nějak jsem udržela kostru té hodiny. Někam jsem došla ve výkladu a nakonec jsem tu hodinu ustála. I přesto, že jsem to tak nějak splácala. Studenti byli vstřícní, takže to dopadlo nakonec dobře.
Čím jste chtěla být, když jste byla malá?
Prezidentkou, kosmonautkou, vědkyní, spisovatelkou…
Popište se třemi slovy.
Asi sebevědomá, perfekcionistická a veselá.
Kdybyste si mohla vybrat jakékoliv historické období, ve kterém byste mohla žít, které by to bylo?
Záleželo by, ve které společenské vrstvě bych se pohybovala.
V té, ve které jste teď.
Tak asi nějaký vrcholný středověku bez morové epidemie a špatného počasí.
Co vás nejvíce znepokojuje na současných událostech?
Malá možnost ovlivnit velké věci.
Co je cílem vašich hodin?
Přimět studenty přemýšlet o věcech víc a nebo trochu jinak. Protože ten předmět je jenom médium k formování studentů. Někteří bystřejší to chápou hned, jiní až později.