Každý rok v době začátku letních prázdnin zasáhne média vlna reportáží z události, na které musí svou tvář ukázat zřejmě každá důležitá osobnost zábavního průmyslu. Obálkám časopisů najednou zavládnou fotky z červeného koberce spolu s nejnovějšími drby (či výroky vytrženými z kontextu) z osobních životů celebrit, v televizi se z oné lokality zase odvysílá nespočet reportáží seriózní i bulvární povahy. Sociální sítě, zejména „storýčka“ na Instagramu, se pak promění v galerii vzpomínek na lázeňské město, projekce a světlu světa neuniknou ani videa z bujarých večírků. Popisuji zde samozřejmě proslulý filmový festival v Karlových Varech – pro některé běžné smrtelníky znamená účast na něm splněný sen, jiní ji z pohodlí vlastních sedaček z různých důvodů odmítají.
V červenci však probíhá ještě další festival zasvěcený filmu, média mu ale příliš pozornosti nevěnují (ovšem reklamní plochy na Hlavním nádraží v Praze a mnoha dalších stanicích na Moravě jeho plakáty zdobí i po svém konci). Letní filmová škola v Uherském Hradišti, původně sloužící jako vzdělávací seminář pro zástupce z řad filmových klubů, veřejnosti každoročně představuje rozmanitý program, ze kterého si každý vybere to své. Pojďme se společně podívat na souhrn toho nejdůležitějšího, co byste o tzv. „Filmovce“ měli vědět předem.
Vstupenky
Jsou dva způsoby, jak se můžete na jednotlivé projekce dostat. Jste-li velkými filmovými nadšenci, je výhodné si koupit akreditaci na festival. Tu si zaplatíte pouze na dny, kdy budete chtít chodit do kina a během nich budete moci zhlédnout tolik filmů, kolik jen stihnete. Pokud vás však zajímají jen určité filmy, můžete si zakoupit balíček vstupů, buď po šesti nebo deseti kusech. Simultánně s filmovým programem probíhá také ten doprovodný, na něj ale seženete vstupenky zvlášť. Většinou se jedná o různé koncerty. Atmosféru Filmovky si ale lze užít i zdarma – za návštěvu stojí program ve stanech ve Smetanových sadech a večerní projekce letních kin.
Program
Většina účastníků festivalu se do Uherského Hradiště vydává zejména kvůli filmům. Ty se zde promítají na deseti lokalitách (často se zdá být nadlidským úkolem upřednostnit ze široké nabídky to, co vás zajímá nejvíce). Když už si konečně vyberete, musíte vystát frontu, abyste se na svou vysněnou projekci vůbec dostali – systém rezervace míst v sálech neexistuje, takže jednoduše funguje princip „kdo dřív přijde, ten dřív mele“. Na některé filmy stačí přijít pár minut před jejich začátkem, na jiné vám ani hodina čekání na přímém slunci nemůže zaručit, že film uvidíte. To byl ale problém spíš v minulosti. Letos pracovníci počítali osoby v řadách a když se dopočítali maximální kapacity sálu, řekli ostatním, aby už nečekali, protože se na projekci pravděpodobně nedostanou. Naštěstí jsou však nejžádanější filmy v průběhu festivalu promítány dvakrát, a tak své štěstí můžete zkusit znovu.
Většina projekcí je uváděna zhruba desetiminutovým proslovem souvisejícím s promítaným filmem, někdy je pro hosty připravena také diskuze s tvůrci či herci. Ze sálu tak odejdete nejn s vizuálním zážitkem, ale i s kontextem vzniku filmu.
Na letošním ročníku mně naprosto učaroval japonský němý film Narodil jsem se, ale…, který režíroval Jasodžiró Ozu; živě ho daboval Šinči Minami a na klavír ho doprovázela Reiko Emuraová. Tento neobvyklý zážitek mi přinesl vhled do problematiky hierarchie zaměstnanců v Japonsku v době vzniku filmu. Očima dětí objevuje vztahy mezi pracovníky na různých pozicích, a jak je jimi ovlivňováno zařazení dětí do kolektivu.
Z tuniské a francouzské tvorby mě zaujal celovečerní film Kráska a psi režírovaný Kaouther Ben Haniaovou. Pouze v devíti snímcích film mapuje průběh noci, kdy byla protagonistka Mariam sexuálně napadena policistou, a následně se dožadovala spravedlnosti, přičemž neustále narážela na problémy tuniské legislativy a sociálních předsudků. Na plátně byla zřetelná marnost a hrůza, kterou musela hrdinka cítit.
Ve Smetanových sadech najdete stany, ve kterých své programy představují např. časopis Respekt, Český rozhlas, nakladatelství Host nebo sama LFŠ. V nich jsou k poslechu autorská čtení, koncerty, diskuze na různá témata. Mezi přednáškami v nich ale najdete i chvilku klidu jen pro sebe. Právě do stanu Českého rozhlasu letos přijal pozvání k rozhovoru Marek Torčík, autor románu Rozložíš paměť – týkal se nejen knihy samotné, ale také spisovatelské tvorby jako takové.
Hudby na filmovce rozhodně není málo – jak jsem již psala, jejímu poslechu se můžete věnovat nejen ve Smetanových sadech, ale také na mnoha jiných lokalitách v rámci doprovodného programu. Mezi letošní hosty patřili například Ventolin, Dukla, Hrubá hudba nebo Jana Kirchner. Cimbálovou muziku si můžete užít každý večer mezi kiny Mír a Hvězda.
Ubytování
Jelikož zájem o ubytování ve městě dění převyšuje dostupné kapacity, s bojem o něj můžete spolehlivě počítat. LFŠ na svých webových stránkách každoročně vypisuje možnosti ubytování v Uherském Hradišti i mimo něj. Pokud tedy máte možnost přespat u někoho ze svých blízkých, bude to pravděpodobně nejjednodušší a nejpohodlnější volba. Nebála bych se ani prozkoumání facebookových skupin, na kterých lidé nabízejí ubytování u sebe doma. Při této možnosti však buďte obezřetní a dbejte zásad bezpečného chování na sociálních sítích.
Jídlo
V nabitém programu je důležité pravidelně pít a jíst. Ve městě máte vícero možností, kde tyto záležitosti obstarat. Vaši pěněženku nejméně zabolí nákupy v Kauflandu blízko stanového městečka. U kina Hvězda a Mír se nachází středobod stánků s občerstvením – tomu bych se doporučila vyhýbat, neboť zde utratíte nesmyslné peníze a lépe se najíte, když se vzdálíte o pár set metrů dál. Na ulici Havlíčkova se můžete najíst v podnicích Kebab House nebo Pizza Go Go, pokud hledáte lepší podniky, vyzkoušejte restaurace TOM nebo pizzerii Tér Café. Dobrou zmrzlinu mají v cukrárně Aida La Dolce Vita.
Co neminout ve městě?
Je dobré se připravit na situaci, kdy vás sezení, ať už v temných kinosálech či na přednáškách omrzí – v tuto chvíli je na místě vystoupit ze světa „Filmovky“ a porozhlédnout se po tom, co město nabízí. Na Masarykově náměstí se nachází knihkupectví a literární kavárna Portal. Kromě dobré kávy se zde můžete ponořit do četby dostupných knih a časopisů. A když ještě nebudete mít knih po krk, ve městě najdete ještě dvě knihobudky. V horkých letních dnech se můžete zchladit na místním koupališti, nebo třeba navštívit Slovácké muzeum. Nic se však nevyrovná klidné procházce po městě, když nepospícháte na jinou přednášku nebo projekci.
Nejdůležitější tip
Kdybych měla vybrat jednu věc, kterou byste si neměli zapomenout doma, byl by to bezpochyby vějíř. Většina prostorů, kde jsou filmy promítány, totiž není klimatizovaná, což vám může prožitek z jinak kvalitního filmu značně zkazit. Ale s vlastním vějířem vás ani tropická vedra nerozhodí.