animák, který boří hranice dětské tvorby
Vysoce intelektuální zábava je samozřejmě nezbytnou součástí života každého prestižního studenta. V rámci neexistující kulturní rubriky vám proto představujeme film Filipa Pošivače: Tonda, Slávka a kouzelné světlo.
Tonda je jedenáctiletý chlapec, který od narození vyzařuje jasné světlo. Žije se dvěma mladšími bratry a přehnaně starostlivými rodiči, kteří ho celý život – i když z dobré vůle – drží doma. Je uvázán na provázku, který by se s trochou fantazie dal označit jako metafora Ariadniny nitě z mýtu o Minotaurovi. To i vzhledem k tomu, že Tondovi jeho otec vypráví o hrdinovi Theseovi, který se pomocí nitě vydává Minotaura zabít. Tondův příběh se mění ve chvíli, kdy se do domu přistěhuje jeho vrstevnice Slávka a její matka – baletka, která se těžce loučí s úspěšnou baletní kariérou. Slávka je první člověk v Tondově životě, který jeho jinakost považuje za něco výjimečného a probouzí v Tondovi potlačenou touhu osamostatnit se.
Společně objevují tajemství genia loci, konkrétně tedy ducha domu, který roste a stává se nebezpečným, kdykoliv se obyvatelé domu hádají, jsou zlí, sobečtí nebo jinak negativní. To samotnému duchovi ubližuje a potřebuje proto pohlcovat jakékoliv světlo, včetně toho Tondova. Dům se tak stává šedým, umírá a hrozí, že ho tma pohltí úplně, nenávratně.
Snaha dozvědět se o něm více Slávku a Tondu zavádí až do bytu domovníka, na první pohled mrzutého starce, který však jako jediný duchovi rozumí a krmí ho žárovkami. Děti k němu, narozdíl od dospělých, přistupují vstřícně, bez předsudků a dozvídají se tak životní příběh domovníka, domu i jeho ducha. A to právě včas. Správce totiž umírá a Tonda se Slávkou tak musí vzít záchranu domu do vlastních rukou. Téma smrti film zpracovává neobyčejně citlivým a poetickým způsobem – domovníkovo tělo postupně ovládají a nakonec úplně pohltí květiny, které s láskou pěstuje.
Film se navzdory tomu, že je určen primárně dětem, věnuje mnoha dalším tématům, kterým se mnohdy v českém prostředí vyhýbají i autoři hraných snímků „pro dospělé“. Excelentně zobrazuje složitosti rodičovství, chyby, kterých se rodiče dopouštějí a přitom naznačuje, že bychom je z nich neměli nekompromisně vinit. Zodpovědně se staví také ke křehkému tématu duševního zdraví, když ukazuje, jak se Slávka vyrovnává s depresivními stavy své matky. Ačkoliv si něčím podobným prochází mnoho dětí, pohádkoví hrdinové se s takovými překážkami nepotýkají téměř nikdy. Mít možnost ztotožnit se s postavou, která stejně jako oni bojuje s pocity viny nebo bezmoci, tak může být pro děti úlevou nebo může pro rodiče sloužit jako odrazový můstek pro diskuzi a citlivé vysvětlování.
Ačkoliv mohou být některá témata, která snímek otvírá, pro dětského diváka těžko pochopitelná, stále se zde zachovává určitá podoba archetypálního souboje zla a dobra. Jen v podobě, která není od začátku filmu zcela jasná a neměnná. Například dcera jedné ze sousedek usilující o vedení nad domem je od začátku filmu jako její matka – zlá a nepřejícná. Dozvíme se však, že její chování pramení z nedostatku lásky a osamělosti. Stejně jako duch domu prezentuje myšlenku, že zlo často nemůže za to, že je zlé. Ani Tonda a Slávka nejsou plochými hrdiny, ale procházejí vývojem a musí se potýkat s negativními emocemi, vztekem a také se učí odpouštět.
Vizuálně je snímek velmi ojedinělý a podmanivý. Každý záběr je hodný zarámování, je promyšlen do nejmenšího detailu a hraje důležitou roli v příběhu. Tak například barvy oblečení a interiéry bytů jednotlivých postav odráží jejich povahu a aktuální emoční stavy. Rázná a hlasitá diktátorská sousedka je zahalena do křiklavě fialové, oděv matky Slávky, procházející náročným obdobím a depresí se zase z jemné růžové během filmu mění na šedo-černé odstíny.
Magické vizuály filmu jsou vytvořeny pomocí loutkové stop motion animace, která je v poslední době spíše ojedinělá a navazuje třeba na rozsáhlou tvorbu Hermíny Týrlové, autorky loutkového Ferdy Mravence.
Významný je tento animák pro český film i proto, že vedle proměněné nominace na Českého lva a Ceny české filmové kritiky obdržel také cenu poroty na nejvýznamnějším festivalu animované tvorby FIFA (Festival international du film d’animation) v Annecy.
Spolu se studentskými snímky Electra a Deniska umřela, které rovněž slavily mezinárodní úspěchy tak tuzemská animovaná tvorba loni na mezinárodním poli značně převálcovala tu hranou.