Rozhovor s Michalem Ctiborem
Absolvent Filozofické fakulty a našeho gymnázia, profesor latiny, překladatel a také jeden z nejnovějších přírůstků v učitelském sboru. Michal Ctibor nám poskytl rozhovor do našeho emotivního čísla. Jaké to bylo na Arabské před patnácti lety a proč překládal jednu knihu 12 let? To i mnohem více se dočtete na dalších řádcích.
Jaké to je vrátit se na Arabskou po 15 letech?
Já nejsem úplně sentimentální typ, ale přece jenom člověk chodí po těch stejných chodbách a vrací se mu hodně vzpomínek. A řekl bych, že tím, jak tady třeba půlka pedagogického sboru zůstala, tak mi to hodně připomíná dobu, kdy jsem tady studoval.
Na lyžák nevzpomínám úplně rád. Na lyžák nevzpomínám úplně rád.
Máte nějakou zábavnou příhodu ze studentských let?
Paradoxně to, co mi tehdy přišlo vtipné, už mi tak vtipné nepřijde. Teď jsem si vzpomněl na jeden poměrně trapný zážitek.
Když jsme jeli na lyžák, tak jsem byl jediný, kdo neuměl běžkovat ani lyžovat. A jeden den se jel závod. Kluci měli jet dvě kola a holky jedno. Po trase byla stanoviště, u kterých stáli profesoři, a když jsem jel to druhé kolo, tak ti učitelé, kteří tam měli být, už odešli. Já jsem přijel až někdy za tmy a ještě jsem se před tou chatou strašně rozbil. Dokonce je to někde nahrané. Na lyžák nevzpomínám úplně rád.
Kdo byl váš oblíbený profesor?
Jelikož jsem šel studovat latinu, tak to byl samozřejmě kolega Žytek. No a pak jsme v posledním roce dostali za třídní kolegyni Urzovou. Její liberální pedagogický styl mi přišel velmi inspirativní a snažím se ho částečně taky držet. Takže tihle dva – tematicky Jakub Žytek a metodicky Jana Urzová.
Když jsme u té latiny, tak vy jste svůj první rok měl paní profesorku Žytkovou a rok na to jste dostal pana profesora Žytka. Kdo učí lépe?
To se to se nedá takhle porovnat. Oba byli hodně dobří, ale paní profesorka mi dala jednou pětku, zatímco Jakub Žytek mi pětku nedal, takže tam musím říct Jakuba. (smích) Ale ne, oba jsou skvělí.
Jsou nějaké hlavní rozdíly v jejich výuce?
Řekl bych, že Jakub je přísnější. Vždycky vystupoval tak trochu autoritativně, ale mile.
Co vás vedlo ke studiu latiny?
Jednak to bylo to, že se mi její výuka tady velmi líbila. A zadruhé jsem to vnímal jako takovou revoltu proti systému. Někteří lidé si udělají tetování, berou drogy, já nevím, cokoliv jiného. A já jsem tohle bral jako takovou svoji vzpouru až proti kapitalismu. Že půjdu prostě studovat něco, co bude nerentabilní. Čehož doteď ani moc nelituji, protože jednak mě to živí a druhak jsem si udělal i češtinu, což byla taková moje pojistka. Já jsem chtěl jít ještě na latinu a starou řečtinu, a to jsem rád, že jsem nešel, protože to by pak opravdu bylo do budoucna finančně likvidační. Ta čeština je pro mě ještě takový záložní padák, který můžu kdykoliv otevřít. Takže jo, tohle byla vzpoura proti systému.
Neuměl jsem pořádně latinsky
Vy jste přeložil dílo Aeneis od Vergilia. Co na tom trvalo 12 let?
No, řekl bych, zkuste si to přečíst. Já myslím, že jenom to čtení vám zabere několik měsíců, když to budete číst opravdu pečlivě.
Ale co na tom trvá tak dlouho? Zaprvé, já jsem začal, když jsem byl mladý. Neuměl jsem pořádně latinsky, takže jsem se musel naučit během toho, což zabere spoustu času. Za druhé je to veršované. Je to napsané nějak pravidelně, takže převést to do té pravidelnosti trvá dlouho.
Aeneis je takový hodně důležitý text evropského literárního kánonu a spousta badatelů o tom píše různé knihy a komentáře. Možná bych vám to přirovnal třeba k Talmudu, jako k výkladu Bible. Vy máte nějakou Bibli, ta je sama o sobě už dost tlustá. A pak máte Talmud, který je extrémně dlouhý. O každém verši v Aeneidě byly napsány desítky, stovky stránek, a má to tisíc veršů. Já jsem samozřejmě nepřečetl všechno, co o tom kdy bylo napsáno. Ale to množství sekundární literatury, které nějak vykládá a interpretuje ten epos a bylo potřeba zohlednit, je opravdu velké.
Mě jaksi nakladatelství donutilo to po těch 12 letech vydat. Já bych to klidně překládal ještě dalších dvacet let. Vím, že tam je spousta míst, kdy si říkám, že jsem něco zahladil a přešel…
Myslíte, že to někdo pozná?
Tak zaprvé to poznám já a zadruhé možná někteří moji studenti a kolegové na vysoké škole. Myslím si, že běžný čtenář to nepozná.
Ale co mě pak donutilo to vydat kromě nějakých praktických důvodů. Člověk totiž opravdu musí na vysoké škole vykazovat nějakou činnost a nemůže pořád jen říkat, že to má v šuplíku. A také to, že tenhle překlad je prostě modernější a řekl bych, že přístupnější třeba pro současné gymnazisty.
Bavilo vás to takhle dlouhou dobu?
Jo jo, já jsem člověk, který má rád stereotyp. To, že přijdete domů a víte, že máte okno dvě hodiny, tak zkusíte přeložit 10 veršů, mi velmi vyhovovalo. Bavilo mě to až do konce. V zásadě teď plánuju pokračovat nějakými dalšími překlady.
opravdu je to pobuřující
Můžete nám prozradit jakými?
Já jsem ten překlad odevzdal v srpnu 2021 a vyšel v září 2023. Takže vlastně 2 roky probíhala příprava na vydání té knihy a mezitím jsem už další knihu přeložil. A ta už taky vyšla, protože to byla malá věc, takže to nebylo tak náročné. Byla to komedie, která se jmenuje Tchýně. (Autorem je Publius Terentius Afer, pozn. red.) Už jsem ji dal i tady do knihovny, takže si ji můžete přečíst.
To by mohlo zajímat ty, kdo mají latinu. Je to totiž bilingvní vydání. Takže kdo studuje latinu, tak se takhle může učit. Tak to byla jedna věc, co jsem dělal. No a teď plánuju dělat dál komedie. Zatím komedie a pak třeba někdy v budoucnu zase nějaký epos. Ale ten epos je hrozně vážný. To je moc seriózní literatura. Ty komedie jsou uvolněnější a zároveň hodně šokující. Jestli někdo ze studentů, čtenářů časopisu, bude číst tu Tchýni, tak po přečtení jejího konce bude naprosto šokován tím, čemu se dokázali smát. Ale nebudu prozrazovat. Je tam předmluva, kde se k tomu vyjadřuji, ale opravdu je to pobuřující, řekl bych až skandální.
Jsou pro Vás překlady spíše koníčkem nebo se z nich dá normálně uživit?
Když na něčem pracujete 12 let jako já, tak se tím uživit nedá. Jedině tak, že by vám za to někdo zaplatil, teda kdybych byl skromný a chtěl bych třeba 30 000 měsíčně krát dvanáct let krát dvanáct měsíců, já to ani nedokážu spočítat (4 320 000 korun, pozn. red.), ale to jsem za to rozhodně nedostal. Tady se ty honoráře pohybují v desítkách tisíc. Takže odpověď – je to koníček.
Navrhnul jste si i design knížky?
Ne, bohužel ne. Má to takovou mysliveckou barvu, kterou jsem akceptoval. Ona je to nějaká řada, takže tam si nemůžete zvolit písmo ani nic dalšího. Pokud si tu knihu nevydáváte sami, což teď lidé dělají čím dál víc, že se udělá nějaká crowdfundingová kampaň. O tom bych do budoucna, kdybych ještě něco přeložil, přemýšlel: že bych si to opravdu udělal sám, včetně toho designu. Ne že bych byl úplně výtvarně nadaný, ale mohl bych spolupracovat s nějakými lidmi, kteří jsou. Ale zase aby to nevyznělo špatně. To nakladatelství Argo je moc fajn, vychází tam dobré knihy a jsou tam milí lidé.
musím obhajovat, že to má smysl
Vy učíte i na Filozofické fakultě. Jaký je hlavní rozdíl mezi střední a vysokou školou z pohledu profesora?
To je těžké. Samozřejmě to, co čekáte, že na té Filozofické fakultě je to složitější a jde to do větší hloubky, než tady. To je asi ale úplně samozřejmé. Zároveň tam chodí velmi specifický výsek studentů, kteří jsou poměrně motivovaní. Jsme tam taková komunita, která už ten obor nezpochybňuje. Kdežto tady, když přijdu do třídy, tak musím obhajovat, že to má smysl. A pro mě je to nějaká nová forma práce a zároveň mě to baví. Protože mi přijde ta otázka: „K čemu nám to bude?“ naprosto legitimní. Když se mě na to někdo zeptá, tak to neberu jako urážku, že vy zpochybňujete můj obor, co si to dovolujete? To je drzost! Já si tu otázku kladu sám pořád. A ten kontakt s těmi středoškolskými studenty mě nutí to pořád reformovat.
K čemu tedy podle vás latina je?
Já jsem věděl, že to přijde.
Nemyslím si, že by všichni dneska povinně potřebovali mít latinu a ani si nemyslím, že by všichni obyvatelé České republiky potřebovali mít aspoň základy latiny. To určitě ne. Je to velmi specifické. Podle mě je to dobré třeba tady, když jste na humanitní větvi gymnázia. Je tu nějaký předpoklad toho, že půjdete studovat buďto historii, medicínu, práva nebo jazyky, tak se vám to jako bude objektivně hodit. Obecně mi přijde, že ta latina vám otevírá nějakou hodně vzdálenou kulturu. (Stejně tak by mohla sloužit třeba stará řečtina, ale s tou je to ještě těžší.) A přijde mi, že česká společnost je dost bohatá na to, aby měla pár odborníků, kteří se tím zabývají.
Přijde mi, že na té latině si můžete uvědomit spoustu věcí, třeba jak funguje jazyk obecně. Takže to by pak mohlo mít nějaký pozitivní vliv na to, jak studenti uvažují o svém mateřském jazyce, o češtině. Ale i třeba o tom, jak psát texty, jak komunikovat. To si myslím, že by mohla ta latina rozvíjet. Lze to samozřejmě propojovat s románskými jazyky nebo s angličtinou, minimálně přes slovní zásobu. Takže to mi přijde jako těžiště výuky. A pak samozřejmě propojovat to s tím, co znáte z hodin literatury a z hodin dějepisu.
jsem teď šťastnější
Učíte raději tady na gymnáziu nebo na vysoké?
Takhle bych tu otázku nepoložil. Řekl bych, že jsem teď šťastnější, když se to střídá. Tady je to víc oddechové, ty přípravy pro mě nejsou tak náročné, ale zároveň si myslím, že se tady jak to říct… tak jako víc zasměju. Tady jsou ti studenti schopni dělat třeba ty pubertální vtipy, a to na té vysoké škole není. Ale tam se zase jde víc do hloubky. Je tam na všechno mnohem víc času už jen proto, že tam je hodina devadesátiminutová. Já se tady ani nerozkoukám a už zvoní. Když udělám jednu odbočku, tak je konec hodiny. Pro mě je ideální ten mix.
A to se netýká jenom hodin. Líbí se mi potkávat se tady s těmi kolegy. Na univerzitě je to nějaká malá specifická skupina. To jsou milí lidé, ale je jich málo. Tak jsem rád, že můžu jít sem a potkat tady úplně jiné lidi, kteří se věnují třeba biologii nebo fyzice, prostě něčemu úplně jinému. A já si s nimi pak sednu na obědě a popovídáme si o úplně jiných věcech. Takže mě těší to kombinování nejen výuky, ale i života ve dvou institucích.
Jak vycházíte se svými francouzskými kolegyněmi z kabinetu?
Výborně. Jsou to milé dámy. Se vším mi tady pomáhají. Jak jsem tady jenom na částečný úvazek, tak pomalu nevím, tedy teď už to vím, ale na začátku jsem nevěděl, jak se zapisuje do třídnice, kde si vyzvednu fixy a tak. Takže když mi to neřekl Jakub Žytek, tak mi to řekly ony. Je to taková románská sekce, takže i já si to tam užívám. Jsou tam učebnice francouzštiny a když mám volnou hodinu, tak si nějakou otevřu.
Zpětně mě mrzí, že jsem třeba zanedbával biologii.
Když jsme u těch předmětů, které pro vás byly, kromě latiny, nejpřínosnější?
Takhle zpětně určitě čeština, ZSV, dějepis, ale taky vidíte, že jsem velmi humanitní člověk. Takže tyhle tři byly asi stěžejní pro nějaké mé formování, ale nejvíc vzpomínám na filozofii s Danielou Petříčkovou, to mě velmi bavilo.
Zpětně mě mrzí, že jsem třeba zanedbával biologii. Na vysoké škole mě začala zajímat evoluce jazyka. No a když člověk pak čte ty práce, tak jsem to musel dohánět a částečně jsem to ani nikdy nedohnal. Prostě jsem tady na to tak dlabal, že jsem pak už nevěděl nic. Tak kdybych z toho měl vyvodit nějaký apel, tak to, že nikdy do budoucna nevíte, co se vám bude hodit.