„Říká se mu Poslední útočiště nebo také Komnata nejvyšší potřeby!“
„Pročpak?“ zeptal se zvědavě Harry.
„Protože je to místnost,“ vysvětloval vážně Dobby, „do které je možné se dostat jen tehdy, když se bez ní dotyčný doopravdy neobejde. Někdy tam je a jindy tam zase není, ale když se objeví, je vždycky vybavená vším, co ten, kdo ji hledá, potřebuje.“
Dovolte mi začít úryvkem z knihy Harry Potter a Fénixův řád, a to částí, kde Dobby Harryho seznamuje s kouzelnou místností v Bradavicích. Proč ale uvádím článek slovy ze slavné knižní ságy J. K. Rowlingové? Vysvětlení vám podám hned dvě. Buďto si někdo z vedení školy nedávno tuto knihu přečetl (či se podíval na film), a rozhodl se jí inspirovat, nebo černý trh se syntetickými návykovými látkami prorostl tak silně mezi studenty gymnázia, že si takovou ,,Komnatu nejvyšší potřeby“ začali představovat.
Ať už někdo z vedení školy nechal zmíněnou komnatu postavit, nebo měly intoxikované mysli některých studentů zvláštní vizi, jedno je jasné. Taková místnost by opravdu mohla existovat. Zvláštní zprávy se o ní vyskytují již od začátku března. Povím vám příběh studenta Petra. Petr opravdu potřeboval na velkou, a nacházel se desítky metrů daleko od nejbližšího sociálního zařízení. Už si myslel, že dojde na nejhorší, když najednou, z ničeho nic, se mu u stěny mezi skříňkami v suterénu zjevily dveře. Dveře, které nikdy předtím neviděl. Petr neváhal, a vrazil do nich. Za nimi našel opravdu prazvláštní věc. Záchod s pozlaceným prkénkem, mramorovou podlahou, vybavený tím nejluxusnějším šestivrstvým toaletním papírem, jaký nemají ani v ředitelně. Petr tak mohl vykonat nejvyšší potřebu.
Jiná studentka, Petra, měla opravdu špatný den. Byla zdecimovaná po ČPP z matematiky. Už ji nebavilo poslouchat spolužáky, jak neustále žvaní o tom, jaký měli postup u jakého příkladu. Potřebovala si vydechnout. Z ničeho nic, když zrovna šla okolo jednoho z kabinetů, spatřila zvláštní dveře. Dveře, které nikdy předtím neviděla. Ze zvědavosti do nich vešla a za dveřmi spatřila pohovku a stoleček. Na stolečku ležel tablet. Tablet, na kterém si mohla v klidu projít své příklady z matematiky. Proč? Protože k tomu by jí venkovní posilovna byla k ničemu. Očividně.
Třetí příběh je o studentovi jménem Prokop. Prokopovi se nelíbilo, jak on a jeho spolužáci smrdí po tělocviku. Prokop si moc přál, aby se měl kde osprchovat. Přál si místo, kde by měl na tuto potřebu klid a soukromí. Jak šel takhle z tělocvičny, objevil také zvláštní dveře. Také do nich vešel, a objevil tam sprchu. A ne tak ledajakou – byla celá ze zlata, s osmadvaceti režimy průtoku vody a tím nejlepším mýdlem, jaké kdy Prokop viděl. Prokop byl moc rád, že už nemusí smrdět.
A co vy? Už jste taky našli Komnatu nejvyšší potřeby?