Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas
Akorát, že vůbec. Karel Hynek Mácha byl prý docela divoký člověk a co se týče lásky a sexu – tyhle dvě věci nespojoval. Sex byl pro něj záležitost čistě technická a nijak nesouvisející s láskou. Jak to ale opravdu bylo, to dnes už nezjistíme. Jediné, čeho se při identifikaci jeho osobnosti můžeme chytit, jsou jeho deníky, které byly celkem wild. Ty sem radši dávat nebudu, ale dovolím si citovat knihu-průvodce Praha erotická svého učitele z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.
V malostranské ulici Újezd 35 se 16. listopadu 1810 narodil básník Karel Hynek Mácha (1810-1836), čelný představitel individualistické větve českého romantismu, autor Máje, Marinky, Cikánů a populárních, původně šifrovaných deníkových zápisů ze září až listopadu 1835. Populárních proto, že v nich dnes čítankový básník, průkopník moderní české poezie, řeší především vztahové slasti a strasti se svou milou Eleonorou Šomkovou (1817-1891), řečenou Lori, a to s otevřeností dobově naprosto nepřijatelnou.
…
První si v Máchově intimním deníku, čítajícím devětadvacet zápisů, početl Jakub Arbes v prosinci 1884. Proč úplné vydání tak pozdě? „Smí takový historický symbol mít vlastní erotiku, o níž dokonce píše?“ odpovídá otázkou Vašák. „Smíme bořit pozitivní kult jakousi erotikou? Neznehodnotíme jej? Nestojí zde člověk a básník proti vlastnímu kultu, který si ovšem vytvořil sám český národ?“
…
Odpověď nebyla vždycky snadná. Máchova impulzivní sexualita se sadisticko-voyeurskými, potažmo fetišistickými sklony se stala projekčním plátnem pro prvorepublikový souboj „zotročení“ versus „osvobození“.
Na jedné straně mladý psychoanalytik Bohuslav Brouk, nepřímo podporovaný lingvistou Romanem Jakobsonem, na druhé straně editor Karel Janský. Na jedné straně různí lidé impotentního ducha, kteří nemohouce proraziti vlastními schopnostmi, přidržují se nějakého velikána a kořistí z jeho „slávy“, potažmo názor, že „kdyby Mácha žil dnes, možná že by zrovna lyriku […] ponechal pro intimní domácí potřebu a uveřejnil by spíš deník“ – na druhé straně výhružka: „Upozornil jsem ihned pana Brouka na to, že vyjde-li tato kniha, upozorním na ni ještě týž den policii. Ale nejen to, budu muset označiti Vás jako nepřímého původce, protože nikdo v Čechách nemá rozluštěný deník Máchův než já, a nikomu jsem jej nedovolil opsat nežli Vám, a Vy jste mi dal slovo. Neznám v těchto věcech naprosto žertů a budu postupovat naprosto bezohledně, tak jak mi velí čest má i Máchova.“
…
V deníkových zápisech Karla Hynka Máchy dnes čteme zřetelné motivické souvislosti s Májem nebo Cikány, jen podané v jiném, explicitnějším odstínu.
…
Proč si Mácha deník vedl? „Erotický deník má funkci tajného dokumentu, svědectví, jakési faustovské smlouvy s temnou vášní,“ napovídá Josef Kroutvor v knize Můj Mácha. „Máchovy pohnutky […] nejsou pornografické, fantazijní, ale psychologické, patologické, intelektuální. Deník neslouží k vydražďování představivosti, ale k vlastnímu uspokojení, k metafyzické ješitnosti. Mácha si nezapisuje erotické zážitky proto, aby se radoval ze sprostého nápisu. Mácha netrpěl sexuálními komplexy, ale patologickou intelektuální depresí.“
Tak snad jsem vás nalákala (nebo možná radši ne?) na odvrácenou Máchovu stránku, a vzpomeňte si, až zase půjdete na Petřín a budete se zamilovaně dívat na (zidealizovanou a nerealistickou) sochu tohoto básníka a prozaika, že miloval zadky a nejspíš měl footfetish. Krásný máj!