Další rok, další ples… Ani tento rok nezklamaly tradice a zvyky, které od vedení, maturantů a učitelů očekáváme.
Ano, ani tento rok se v Lucerně nedalo dýchat a ano, pořád se musí platit hotovostí. Někdy si říkám, jestli vůbec má cenu dělat ples i nadále v Lucerně. Možná by bylo lepší ho udělat v random kulturáku na Braškově, protože se vsadím, že větrání tam mají lepší.
Každopádně ovzduší stranou, byla to fajn akce. Jedno z překvapení, které studenty čekalo, bylo choreografické vystoupení našeho vedení. Pokud jste tento poklad mohli vidět na vlastní oči, rozhodně bude patřit k vašim top 10 zážitkům na naší škole. Kdo by nechtěl vidět Haminu tančit jako laň na parketě. Pak přišly na řadu takové ty rituální tradice typu nástup prváků, stužkování prváků…
Nástup čtvrťáků byl aspoň trochu osvěžení oněch přeformálních tradic hraníčících s nudnou šarádou, která je pozůstatkem kulturních zvyků starých několik set let. Každá třída měla svůj unikátní nástup, který si sama vymyslela, nacvičila a dokonce zakomponovala i svého třídního učitele. Nechyběla princezna Šebková, preceptor z popelky Korfová, ani tajný agent Šlegerová. Pak přišlo dlouhé šerpování a tanec s učiteli. Fotografové lítali ze všech stran a snažili se zachytit každičký detail šatů a obleků, které se promenádovaly na tanečním parketu se slavnostními šerpami.
Pak přišla dlouhá taneční pauza, při které se mohlo volně na parket. No a že se teda šlo! Taneční podlaha Lucerny nezůstala ani na chvíli prázdná. Zájem o tanec měli lidé snad víc než obvykle. Z tance maturantů s rodiči se dokonce stala naprosto šílená motanice připomínající moshpit vesnické rockové kapely a věřte mi, že v těch Malešicích mi to stačilo. Dokonce při další písničce jsme narazili na větší stopy krve, které odhaduju na rozbitý nos, každopádně jako zpestření supr.
Na plese nechyběl fotokoutek, videokoutek, a možná ještě nějakej další koutek, upřímně mi tohle možná přijde až moc zameričtělý. Proti fotokoutku nic nemám, ale cedule typu: „Jsem milionář“ a „Nechceš mi udělat… maturitu?“ to fakt asi není můj styl.
Jako poslední bod plesového programu, mimo popůlnoční dotancovačky, bylo takzvané půlnoční překvapení. Musím říct, že letos se docela povedlo. Not to toot my own horn, ale naše třídy fakt zazářily.
Ples byl vcelku úspěch, samozřejmě tu je i co vytknout, ale nakonec jsou všechny ty tradice docela i fajn. Rozhodně jít na ples Arabský je zážitek a nenechám si ho ujít ani příští rok.