Poznejte Kafkovu poetiku očima dnešních umělců z celého světa
Jak pravděpodobně mnozí z vás ví, letošní rok má pro Prahu speciální význam. Naše metropole si totiž připomíná 100 let od úmrtí svého nejproslulejšího spisovatele – Franze Kafky. Ponořit se do světa tohoto geniálního umělce nám během roku umožní mnoho připravovaných akcí – já jsem zavítal na výstavu KAFKAesque v centru současného umění DOX.
Hned na úvod bych rád zmínil, že pokud chcete poznat přímo Kafku samotného, nebude nejspíš tato expozice pro vás. Nachází se zde sice několik textů o samotném spisovateli (i několik pasáží z jeho písemností), slouží ale spíše k pochopení samotné „kafkovské“ atmosféry. Výstava se rozkládá do dvou pater a zabere vám přibližně necelou hodinu vašeho času – samozřejmě ale záleží i na tom, jak důkladní se rozhodnete být. Čekají zde na vás jak obrazy, plastiky a instalace, tak i promítání krátkých filmů prodchnutých atmosférou Kafkových děl.
Jednotlivá díla po většinu času brilantním způsobem předávají pocity, které čtenář prožívá nad Kafkovými texty – dělají to ale citlivě, svěže a přesto důvěrně. Při pohledu na jména autorů jednotlivých děl, jako jsou Jan Švankmajer nebo David Lynch, se tomu ale opravdu nelze divit. Dopomáhá tomu jistě i samotný prostor, který (zvlášť v prvním patře) skvěle podkresluje celý zážitek a přesně odpovídá stanovenému tónu výstavy. Čtenářům, kteří jsou blíže seznámeni s Kafkou jako autorem, připomenou tmavé stísněné a chladné místnosti taková díla jako Proces, Proměnu nebo Zámek. Nenechte se však zmást! Stejně jako Kafkova literatura jsou i samotná díla neskutečně různorodá. Liší se jedno od druhého svým vyzněním a prozkoumávají celou šíři spektra Kafkovy tvorby – od expresionismu po existencialismus a absurdismus. Tomu pomáhá i fakt, že druhé patro výstavy působí trochu jinak než první – je světlejší a jaksi přívětivější – a tomu odpovídají i jednotlivé obrazy a plastiky zde přítomné.
Rozhodně nemusíte mít strach, že byste výstavu nestihli, trvá totiž až do 22.9. Co se mého osobního názoru týče, mohu vám ji opravdu jen doporučit. DOX (jako prostor samotný) opět na maximum využívá svého potenciálu – v souvislosti s tím je ale třeba ocenit i práci kurátorů, kteří se postarali o celek působící velmi kompaktně a přesto rozmanitě.
Vojtěch Rotta