aneb spill the tea – professor’s edition
V této nové rubrice vás vezmeme za dveře kabinetů a do myslí profesorů naší školy. Těm jsou pokládány otázky, na které byste se jen tak pravděpodobně nezeptali nebo by vám nemusely být zodpovězeny.
Právě z těchto důvodů je celý rozhovor anonymní. Kdo na otázky odpovídal? To zůstane tajemstvím, jen na vás je vyčíst mezi řádky, o koho se jedná. Své tipy a otázky, na které by vás zajímala odpověď, nám můžete psát na instagram @prestiznistudent.
Jaký je váš oblíbený školní oběd tady u nás v jídelně.
Vždycky se těším na svíčkovou.
Jaká byla vaše první hodina, kterou jste učila?
Strašná. Nevěděla jsem, co dělám. Motala jsem pátý přes devátý. Až později jsem pochopila, že ta hodina chce trošku strukturovat. No bylo to příšerný, ale studenti byli strašně hodný, takže mi to prošlo.
je falešnej až hrůza
Je tady z pedagogického sboru někdo, kdo vás štve? Proč?
Jo, protože je falešnej až hrůza. Stále se na mě strašně usmívá a já to úplně nedávám, prostě nesnáším, když se někdo přetvařuje a pak za zády říká něco úplně jinýho.
Kolik vyděláváte?
Málo. Jako už tu nějakou dobu jsem. No tak v čistém se v průměru dostanu, když je dobrý měsíc, na
31 000 korun.
Platí podle vás rčení: „Kdo neumí, učí.“?
Jak se to vezme. Jako trošku jo, ale ne v tom negativním smyslu slova, jak si většina lidí myslí.
Jako učitelé to umíme natolik dobře, abychom to zvládli naučit. Kdybychom v tom byli profesionálové, tak neučíme na střední, ale pracujeme v oboru, to by pak neučil nikdo. A spousta lidí z oboru ani učit neumí, nebo by neumělo. Takže to vlastně platí, ale jak jsem již řekla, ne v tom negativním smyslu.
Máte nějakou dobrou příhodu ze školního výletu?
Jednou jsem jednomu nejmenovanému chlapci držela hlavu ve sprše potom, co zvracel. On mi v tom stavu říkal: „Já se hrozně omlouvám.“ Tak mu odpovídám: „Prosím tě, nemluv, dejchej, teď to nebudeme řešit.“ „Vy jste stejně skvělá,“ sděloval mi mezi tím zvracením. Ještě jsem mu říkala: „Tak proč piješ, když to prostě neumíš? A k tomu na školním výletě, to seš úplně blbej?“
Jinak jich samozřejmě mám víc. Vždycky, když vypadáme, že víme, co děláme, tak to tak dost často není. My jenom doufáme, že vy na to nepřijdete. A zatím se nám to vcelku daří.
(kvůli zachování anonymity respondenta nebylo možné použít jiné příběhy)
Co byste změnila na školním systému?
Asi míň administrativy. Nebo abychom měli kancelář, která by řešila jenom tu administrativu pro nás. Například v Nizozemí mají kancelář, která všechno tohle řeší za profesory. My když jedeme někam na výlet, tak musíme vyplnit 3 000 formulářů. Za to samozřejmě nemůže škola, to je nařízeno z ministerstva školství. To prostě musí bejt, kdyby přišla inspekce. Oni to zas musej dělat, aby se nevyužívaly ty prachy na něco, na co nemají. Takže já to jako chápu, proč to tak je, ale pro mě je to takovej stres, jestli se tam všechno vyplnilo. Člověk vždycky na něco zapomene a pak je z toho problém.
Dostanou se k vám nějaké drby od studentů?
Jo nějaký jo. Ale já jsem na to hrozná. Strašně zapomínám, takže mně to vždycky někdo řekne, já to zapomenu a pak mi to někdo další řekne znovu a jsem překvapená.
Ale jo, nějaký se ke mně dostanou. A musím říct, že pak si fakt musím dávat pozor, aby to na mně nebylo vidět, že něco vím, když si to výjimečně zapamatuju.
Co byste na Arabské změnila?
Co bych změnila na Arabský? Hřiště na petanque!
Co si myslíte o tom, když se vytvoří pár mezi studentem a učitelem?
Ne. Za mě je to prostě špatně. Protože ten učitel je v jakési pozici „moci“ a prostě působí nějak na toho mladýho člověka. Já neříkám, že ten student je blbej a že by se neovládal nebo něco, ale má to na něj podvědomě nějaký vliv. A je to nebezpečný. I potom, kdyby se to třeba rozpadlo. Může to být nepříjemný, kdyby tam vznikaly nějaký třenice a tak dál. Nedej bože, že by tomu člověku nebylo osmnáct! Ne, prostě ten učitel by měl v tomhle za mě jasně stanovit hranice. Může ten vztah být na přátelský úrovni, ale pořád pouze vztah učitel a žák, nic jiného.