Velké zdražování téměř každého aspektu života je v dnešní době realitou úplně všude. Není tomu jinak ani ve školních jídelnách, které se kvůli tomu musí uzpůsobovat situaci, a to dost často drastickou improvizací. Salátky a moučníky jako přílohy k hlavnímu jídlu jsou čím dál větší raritou, nicméně překvapující položka, která by se nyní dala považovat za „vzácnou“ je i sůl.
Jedna velmi známá lidová pohádka nás učí o tom, že je „sůl nad zlato.“ Sůl hodnotu zlata zatím nemá, nicméně to od reality není tak daleko, jak by se na první pohled zdálo. „Naprosto obyčejná kuchyňská sůl má značku NaCl, hovoříme tedy o chloridu sodném,“ vysvětluje Ivana Loužecká, pedagožka vyučující chemii.
Naše redakce se dostala k důvěrným materiálům, které vykreslují zajímavý obraz toho, jak se sůl dostává do školní jídelny. Vyzpovídali jsme nezávisle na sobě několik pedagogů, kteří se svěřili s tím, jak oni zajišťují přínos soli. Každé pondělí v 7:30 probíhá ve sborovně sraz pedagogického personálu, včetně vedení školy. Tam se poté na následující týden pomocí papírků losuje, kdo bude jaký den do školy muset přinést balíčky se solí. Podle našich informací jsou zdroje balíčků soli různorodé, vše záleží na kreativitě jedince. Sebrat se prý dají na bohatších školách, v závodních jídelnách a nebo i v bistrech u velkých obchodů, jako například v IKEA. Učitel, který si vytáhl špatný papírek, musí pak přinést jeden den do školy alespoň jednu igelitku plnou sáčků se solí.
Počkejte si na příští vydání Prestižního studenta, kde se podíváme na to, kde se bere pepř.