Oppenheimer, Temný rytíř, Interstellar – to jsou jen některé z kritiky chválených trháků režiséra Christophera Nolana. V neposlední řadě mezi ně patří i celovečerní film Inception, v překladu Počátek. Když v roce 2010 poprvé dorazil do kin, zaznamenal obrovský úspěch a získal čtyři Oscary. Co se oblíbenosti týče, po téměř patnácti letech je stále aktuální. Čemu vděčí tento netradiční akčňák s prvky sci-fi za svou popularitu a co je na kritice, která se navzdory kladným ohlasům objevuje, pravdy?
Hlavní hrdina Dom Cobb (ztvárněný DiCapriem) umí pomocí speciální technologie vyvolat stav sdíleného snění. Ve snu dokáže z lidského podvědomí vyjmout jakoukoliv informaci od kódu k trezoru po citlivé obchodní údaje. Tato velmi žádaná schopnost z Cobba a jeho spolupracovníků činí zločince na útěku. Obchodní magnát Saito, jeden z bývalých obětí jejich krádeže, jim předloží odvážnou zakázku. Získávání informací z hlubin mysli ovládají mistrně. On po nich ale žádá opak – nepozorované vnuknutí cizí myšlenky do podvědomí subjektu tak, aby ji považoval za vlastní. Zdá se to nemožné, ale lákavá odměna, která by mu umožnila vrátit se ke svému starému životu, Cobba přesvědčí. K uskutečnění smělého úkolu s pomocí svého týmu vytvoří několikaúrovňový sen, který se ale postupně víc a víc vymyká kontrole. Hranice mezi snem a skutečností splývá, pomyslní duchové minulosti se vrací a hlavní hrdina se ztrácí hlouběji a hlouběji v labyrintu, který sám vytvořil.
Uznání se film může těšit i díky vynikajícímu obsazení – Joseph Gordon-Levitt, Elliot Page, Tom Hardy, samotná hvězda Oppenheimera Cillian Murphy a samozřejmě DiCaprio (který si ale na Oscara ještě musel počkat). Um, se kterým je vytvořen surrealistický svět, rozhodně ze snímku dělá po vizuální stránce mistrovské dílo. Město hroutící se do sebe, nekonečná sněžná krajina nebo ikonická scéna s točící se chodbou vytváří fantaskní atmosféru a i ve chvílích, kdy se úplně nechytáte děje, udrží vaši pozornost. Právě určitá náročnost dějové linky a problematiky snů mnoho diváků nutí se k Inception buď vrátit, nebo ji rovnou ohodnotit na Letterboxd půl hvězdičkou. Nolanovo charakteristické nelineární vyprávění v kombinaci s přeskakováním z jednoho snu do druhého skutečně může být chvílemi matoucí. V takovém případě se ale nebojte si některé scény přehrát znovu (nebo se nejlépe ustavičně vyptávejte nebohých spoludiváků, kteří se na to taky dívají poprvé).
Achillova pata filmu pro mě spočívá v nedostatečném vývoji a hloubce většiny postav, přesněji řečeno všech kromě té hlavní. V tak akcí nabitém filmu se to dá do jisté míry očekávat, ale nepříliš zajímavé vztahy a slabší dialogy jsou prostě škoda. Díky jiným silným stránkách snímku to však zásadně celkový zážitek nekazí.
Christopher Nolan prý jako scénárista na příběhu pracoval deset let a o jeho genialitě může svědčit Oscar za nejlepší původní scénář. Napjaté okamžiky, zejména zamyšleníhodná finální scéna, jsou doprovázeny hudbou skladatele Hanse Zimmera a společně s dechberoucími záběry tak vytváří jedinečné dílo, které rezonuje v paměti ještě dlouho po skončení titulků. Doufám, že vás moje recenze inspirovala ke zhlédnutí, a to klidně i znovu. Filmy jsou totiž jako sny – i opakující se sen se vám pokaždé zdá trochu jinak.