Arabská je většinou lidí, která má alespoň nepatrný přehled o našem gymnáziu, považována za prestižní. Může se tímto titulem však pyšnit škola, která nutí své studenty k nezdravým spánkovým návykům?
Už jsme si zvykli, že je naše gymnázium označováno jako „škola možností“. Tuto frázi slýcháme z rozhlasu pravidelně na začátku září a nevyhneme se jí ani v průběhu celého roku. Někteří studenti jsou dokonce zvyklí ji používat jakožto vtipnou poznámku a bavit s ní své okolí. Nyní se však dostáváme do fáze, kdy už Arabská není označována jen jako „škola možností“, ale i „prestižní gymnázium“. Žáci se tedy mohou s chutí posunout na další metu nadsázky.
Nelze sice s určitostí definovat, co se pod pojmem „prestižní gymnázium“ rozumí, představu však určitě máte. Vaše myšlenky se nejpravděpodobněji ubírají směrem studijním a zřejmě by vás vůbec nenapadla asociace se spánkovou deprivací; ačkoliv je nanejvýš pravděpodobné, že jí trpíte. A není divu, mladí lidé mají jednoduše jiný smysl pro čas než dospělí – jejich 24 hodinový cyklus, který určuje, kdy se probouzí a kdy chodí spát, se během dospívání zpožďuje. To zapříčiňuje, že je pro adolescenta obtížné brzy usnout a následně i brzy vstát. Rozvrh na Arabské se tedy jednoduše občas rovná vraždě.
Vezmeme-li ku příkladu v úvahu „trio prestižních pražských gymnázií“ (Alej, Kepler a Arabská, pozn. red.), vychází z toho Arabská nejhůře. Začíná se zde totiž již v 7:45, takže je valná většina studentů na prvních hodinách stále v polospánku a není schopna jakkoli vnímat. Alej na tom sice není o moc lépe, první hodina začíná v 8, ale každá čtvrthodinka k dobru se počítá. A o Kepleru bych snad raději pomlčela, tam se totiž začíná až v 8:30. Bylo by však fér podotknout, že Arabská není jediné gymnázium v Praze, které začíná takto brzy. Mohli bychom si například podat ruce se studenty Zatlanky, ti začínají stejně jako my ve tři čtvrtě na osm.
Nerada bych však naše gymnázium jakkoli očerňovala. Musíme pochopit, že vtěsnat 35 vyučovacích hodin do 5 pracovních dní dá mnoho úsilí a bez odpoledního vyučování se jednoduše neobejdeme. Neměli bychom také zapomínat, že studium na Arabské byl převážně náš nápad a nikdo nás tu nedrží. Chápu však vaše rozhořčení, já sama jsem dojíždějící, takže vím, co to znamená vstávat brzy ráno. Uvědomme si ale, že pokud by nám škola začínala o hodinu později, jsme tu přinejmenším do tří odpoledne. A to nemluvím o devátých nebo desátých vyučovacích hodinách, které by končily v šest.