Adam Sedlák je jistě autor, kterého české televizní prostředí věčně plné béžových historických dramat potřebuje jako sůl. Coby z jiného světa byl už jeho filmový debut Domestik. V plné kráse se českému diváctvu ukázal až loni. Dramatu BANGER., které kameraman Dušan Husár natočil na iPhone, se dostalo uznání i od konzervativních filmařů, od kterých se to příliš nečekalo, a podařilo se mu proměnit dvě z osmi nominací na Českého lva. Nyní Adam Sedlák přichází s šestidílným seriálem pro iVysílání České televize, jehož ústředním tématem jsou stejně jako v BANGERu drogy.
V Adikts Adam Sedlák využívá hodně toho, co se povedlo v BANGERu. Opět je zde poutavá a svižná kamera Dušana Husára, dravé tempo, odpovídající oblečení mladých nebo odvaha experimentovat se sexualitou postav. Potěšující jsou také dialogy odpovídající reálné mluvě lidí naší generace. To je totiž něco, co se v České televizi snad ještě nikdy nikomu nepovedlo. Dokonce ani v pořadech jako je TBH, které se o to vyloženě snažily. (TBH musel každý normální člověk vypnout nejvýše po pěti minutách.)
Vcelku povedené jsou i herecké výkony a obsazení. To se kromě Lenky Dusilové a Jana Hájka skládá hlavně z čerstvých absolventů nebo současných studentů hereckých škol. Většina z těchto herců se už sice na mainstreamové scéně objevila, převážně však jednotlivě. Dá se tak říct, že Adikts je tak trochu výkladní skříní nastupující herecké generace. Hlavním problémem seriálu je ale nakonec scénář. Podivně se tu mísí zběsilost až fraškovitost s prudérní vážností. Ta se s postupujícím dějem mění v přehnanou sentimentalitu, která v kontextu seriálu působí uměle.
Příběh se zhruba po prvních dvou dílech začne točit v kruhu a rozuzlení je až podivně jednoduché a zkratkovité. Negativně se dá nahlížet také na dost ledabylé zpracování fikčního světa, v němž se děj odehrává. Na vědomost se o něm dává minimum informací a autor si tak může v průběhu vyprávění uzpůsobovat jeho zákonitosti dle libosti. Okolní svět navíc vzhledem k převaze blízkých záběrů s malou hloubkou pole – což vyznívá především jako úsporné opatření – prakticky nevidíme.
Zkratky nejsou ale jen něčím, co Adam Sedlák nechtěně aplikuje ve scénáři. Jako zkratky jsou v seriálu označovány drogy. Toto heslo je i headlinem protidrogové kampaně doprovázející seriál, v rámci které můžeme vidět třeba krátké spoty v pauzách ve vysílání televize. Ty ale působí naprosto proti progresivitě seriálu a nijak se neodlišují od fádních a přemoudřelých kampaní, proti nimž se tak křečovitě vymezuje.
Zmíněná kampaň i seriál samotný jsou už teď kritizovány odbornou veřejností, především adiktology. Třeba centrum pro drogové závislosti SANANIM se nezdráhalo vypůjčit si od seriálu ironický humor, jímž ho nekompromisně sestřelilo a pak se vší vážností uvedlo, že seriál podle něj nemá s adiktologií nic společného a místo destigmatizace drogové závislosti činí pravý opak. Pětice seriálových studentů experimentuje s drogami, které jsou sice inspirovány éčkem, perníkem nebo heroinem, ale reálně neexistují. Na černém trhu neseženete nic, po čem budete mít týden erekci a den ode dne větší penis, tak jako Max v seriálu. Kvůli tomu nemá velkou vypovídací hodnotu ani dění, které po konzumaci substancí následuje. Lepší práci v tomto ohledu odvedl snad i BANGER., který se o to ani přímo nepokoušel.
Adikts má mnoho chyb, ale za odvahu nebýt pro každého (jako většina produkce ČT), za osobitost, sebevědomý výsměch dobrému vkusu a dynamický vizuální styl si nová série přes všechnu zkratkovitost zaslouží uznání. Jako diváci se ale nemůžeme spokojit jen s jásavými barvami a dobře vybranou hudbou a vyhýbat se kritice seriálu. Téměř paralelně s Adikts je z dílny ČT k dostání „rodinné“ drama/komedie Smysl pro tumor. Přináší příběh studenta medicíny, kterému ze dne na den život změní diagnóza rakoviny. Destigmatizace by se mu snad nemohla dařit lépe a nic z výše uvedených pozlátek k tomu nepotřebuje.