Kdo věří v teorii velkého třesku a kdo je stereotypním zástupcem svého astrologického znamení? Tento měsíc jsme se zeptali hned několika zástupců z rodu homo magister na otázky týkající se záhad a teorií neprobádaného vesmíru. Nechybí zde ani detailní podobizny mimozemšťanů a výtvarné schopnosti vašich oblíbených profesorů.
Klíč: J. Ž. – Jakub Žytek , M. L. – Marek Lang, L. V. – Lenka Veselá, M.J. – Markéta Jiskrová
Jsme podle vás ve vesmíru sami?
J. Ž.: Ne.
Myslím si, že kromě „klasických mimozemšťanů“ mohou existovat i jakési formy života, které nejsme schopni našimi lidskými smysly zaregistrovat, protože můžou fungovat na jiných biologických principech.
M. L.: No, to je dobrá otázka. Úplně nad takovými věcmi nepřemýšlím. Dokud nás někdo neohrožuje, tak je mi to asi docela jedno.
L. V.: Tak to určitě ne. Myslím si, že v tomto je velký potenciál objevovat.
M. J.: Myslím si, že ne. Možná je to úplně někde vzdálené, kde vůbec nevíme. Ale myslím si, že by byla velká náhoda, kdybychom byli jediný život, který se kde v tom obrovském, obrovském vesmíru pohybuje. Nemyslím si, že by nás chtěli nějak kontaktovat nebo že by to bylo možné, ale jo, určitě ve vesmíru nejsme sami.
Které teorii o vzniku vesmíru věříte a proč?
J. Ž.: Jo, to je těžký.
Já jsem v podstatě kreacionista (evoluční) a idealista, takže si myslím, že vesmír na jeho počátku někdo stvořil. Otázkou samozřejmě je, jakým způsobem se to stalo.
Nemám nic proti velkému třesku. Jen si říkám, jestli to není jenom jakási analogie ke stvoření světa nějakou božskou bytostí. Je pro mě těžké přijmout tezi toho, že něco vzniká z ničeho, samo od sebe. Hledám v tom jakýsi spouštěč.
M. L.: Vzhledem k tomu, že jsem chodil jako dítě do kroužku astronomie, věřím v teorii velkého třesku. Ovšem respektuji další teorie vzniku, např. religionistické pojetí vzniku světa.
L. V.: Já jsem hodně logicky a technicky založená, takže věřím teorii velkého třesku. Stále se na ní dost pracuje a do teď se objevují a dokazují nové i staré poznatky, které z toho vzešly. Také jsme teď byli se školou v CERNu (Evropská organizace pro jaderný výzkum, pozn. red.), kde nám to dokazovali. A to bych pak byla asi hloupá, kdybych tomu nevěřila.
M. J.: Jo, za mě zatím věřím „Big Bang“ teorii, protože zaprvé – výborný seriál – a zadruhé se mi líbí ta vědecká stránka. Jsou tam věci, o kterých někdo říká, že nedávají smysl. Já si myslím, že ve světě všechno nemusí dávat smysl.
Jaké jste znamení a jaká typická vlastnost na vás sedí?
J. Ž.: Já jsem Panna. A protože mám v tomto znamení i jiné výrazné planety, tak na mě sedí mnoho těch klasických vlastností – třeba puntičkářství, tendence stále poučovat, všemožný perfekcionismus, jízlivá ironie, ale možná i představa, že svojí prací něčemu pomůžu.
M. L.: Tohle je pro mě vzdálené téma, o astrologii se nezajímám. A vlastně ani nevím, jaké jsou typické vlastnosti pro mé znamení.
L. V.: Tak jsem lev a myslím si, že některé vlastnosti na mě určitě sedí. Vidím to na sobě hlavně ve svém chování vůči rodině. Mám takový ten pocit, že musí být stmelená a že já, jako ten lev, tomu dávám jakousi důvěru a záruku, že to všechno dobře dopadne. Možná někdy i ve svém projevu mohu působit, že musím mít vždycky pravdu.
M. J.: Já jsem ryba a typické vlastnosti bohužel nevím.
Ryby jsou citlivé, tajné, intuitivní, vnímavé, flegmatické, přizpůsobivé, všestranné, soucitné a chaotické.
Určitě nejsem… Hm… Ježiš, to je hrozně těžký. Určitě nejsem flegmouš. To já docela vylítnu. A myslím si, že to citlivá by platilo asi nejvíce. Hodně prožívám věci, hodně se do lidí vždycky vcítím, brečím u filmů, u kterých nikdo jiný nebrečí a tak různě.
Představte si, že by lidstvo začalo osidlovat novou planetu. Proč byste právě vy měl/a být vybrán jako její první osadník?
J. Ž.: To fakt nevím. (smích)
Možná bych tam mohl založit nějakou školu. To je dobrá pointa, ne?
M. L.: Otázkou je také, zda bych chtěl Zemi opustit.
Určitě by se našly nějaké moje silné stránky. Řekl bych, že dokážu být organizovaný a důsledný. Rozhodně bych ale dal přednost jiným, kteří by se do této výzvy chtěli pustit.
L. V.: Já? No, já se na to teda moc necítím. Ale tak myslím si, že jsem komunikativní a celkem snadno navazuji vztahy s jakoukoli generací, a proto taky možná učím už přes třicet let.
M. J.: No protože jsem skvělá, že jo. *smích* To tam hlavně nepiš, prosím tě. Tak potřebuješ někoho, kdo se vyzná v přírodě, tak to zvládnu. Dál potřebuješ někoho rozhodného, to taky zvládnu. Umím střílet z luku, takže třeba něco ulovím. Ale musel by mi někdo ten luk udělat, protože já nic nevyrobím. Jo, jsem úžasná a skvělá, samozřejmě.
S kým z kolegů byste letěl/a do vesmíru?
J. Ž.: Ježiš, to je strašně osobní, to vám nemůžu říct. Tady si vyhrazuji právo nechat si to pro sebe.
M. L.: Určitě s paní profesorku Blahníkovou, s kterou jsem zažil spoustu společných cest a vždy vše perfektně klapalo. Dále si myslím, že velmi dobrým kandidátem by byl pan profesor Tuzar, který výborně rozumí přístrojům. Ale jsem pevně přesvědčen o tom, že všichni další fyzikáři by kolegu Tuzara v tomto velmi dobře „zasuplovali“.
L. V.: Z kolegů vyloženě? Tak pro takovou tu jistotu bych si vzala Honzu Tuzara a kamarádek bych měla asi víc, nevím. Já myslím, že když to budou kolegyně číst, tak určitě budou vědět, koho bych si vzala. Ale jednoznačně Honza Tuzar. Ten si s sebou vezme vláček, a to by byl potenciál pro to, jak se dopravovat.
M. J.: Určitě s Koblicem a Zíkovou, protože v tom, co jsem vyjmenovala, jsou ještě lepší než já. A vzala bych si i Škapu a jeho hlášky s sebou a Kalouska a jeho vyprávění. Taky Šimona Hrozinku, protože ten by v tom novém světě všechno popsal, zapsal a vytvořili bychom úplně úžasný svět. Jestli jsem na někoho zapomněla, tak mě zabijou. Doufám, že to nebudou číst.
Jak podle Vás vypadá mimozemšťan?
J. Ž.:
M. L.: Nemám představu, jak vypadá mimozemšťan, a i kdybych ji měl, tak ji bohužel výtvarně asi nedokážu úplně zpracovat.
L. V.: Pro mě je nejhezčí mimozemšťan ET. To je začátek mé generace, dál jsem se asi neposunula.
M. J.:
