Jelikož polovina mé rodiny žije na Moravě, kde je na udržování tradic brán zřetel, vedli mě rodiče od malička k tomu, abych chodila do folklorního souboru, který zpracovává folklór mimo jiné z oblasti, ze které má rodina pochází. I když už nejsem aktivní členkou, stále je pro mě zpěv a tanec lidových písní srdcovou záležitostí a neodolám žádné příležitosti zazpívat nebo zatančit si u cimbálové muziky s ostatními nadšenci.
Nejvíce mě v tomto zájmu podporuje moje babička, Eva Sedláčková, která se zpěvu lidových písní věnuje celý život a nyní je vedoucí sboru, je pro mě tím pádem neskutečnou inspirací. Proto jsem se rozhodla s ní udělat rozhovor o jejím působení ve sborech, abych se o této její činnosti více dozvěděla.
Jak dlouho se věnuješ zpěvu ve sboru?
Do folklórních sborečků jsem začala chodit přibližně v osmi letech. V patnácti letech jsem přestoupila do dívčího pěveckého sboru Lúčka, tehdá byl při Závodním klubu v bývalém Gottwaldově. Tam nás vedla paní profesorka Budínová, která vystudovala Akademii múzických umění v Praze. Zpívaly jsme písně ze všech možných oblastí – z Valašska, Horňácka, Dolňácka, Podluží, Slovenska a Východniarska. Jezdily jsme různě po soutěžích, třeba v Jihlavě, ve Strážnici.
Zpívala jsi celý život jen lidové písně?
Ano, lidové.
Věnuješ se tedy zpěvu ve sborech celý život?
Ano, jen když byly děti malé, tak jsem se věnovala jim, ale dyž povyrostly, tak jsem se ke zpěvu ve sboru vrátila. Teď v důchodovém věku zpívám ve dvou sborech a jeden z nich vedu.
V jakých sborech přesně teď působíš?
V obci Tečovice u Zlína vedu „Cérky z Tečovic“, tam jich učím všecko, co jsem se naučila v té Lúčce, protože v Tečovicách taková tradice nebyla. Jezdíme zpívat do různých regionů, kam si nás pozvou. A ve sboru „Děvčice z Vonice“ jen zpívám, tam jsme se všecky holky z Lúčky zase daly dohromady.
Kolik let je členkám v těchto sborech?
V Tečovicách sú cérky v předdůchodovém a důchodovém věku a v té Vonici jen v důchodovém.
Nabíráte i nové členky?
Nové členky chodí, před dvěma lety přišly do tečovského sboru dvě. Stačí, dyž mají radost z folklóru a umí zpívat. V těch Tečovicách je to spíš tak, že si rády zazpíváme, jak říkáme, „S radosťú a veselosťú!“, stejně, jak to říká naša vedoucí ve Vonici.
Vy vystupejete v kroji. Šily jste si je samy?
Né, to nám ušila paní, která se šitím krojů zabývá. Ten tečovský je spíš inspirovaný Valašskem, Slováckem, Napajedly, Tečovicami a trošku Uherkým Hradištěm. Nosíme čepec, valašskou kordulku a fěrtoch bych řekla že je z oblasti Uherskohradištska. A ten vonický, ten je spíš jako pracovní kroj z Luhačovského Zálesí. V kroji se musíš chovat slušně, protože jím reprezentuješ danou oblast.
Kolik ty kroje přibližně stály?
No dost, tak 10 000 korun každý, a to bylo tak 10 let zpátky. A plus čižmy, ty stály taky moc, ale to už nevím přesně.
Jak se před vystoupeními připravujete?
S tečovským sborem máme zkoušku každé pondělí od sedmi hodin a s Vonicou každé úterý od pěti hodin. Ale dyž máme před vystoupením, tak zkoušíme i třikrát týdně, podle potřeby s muzikou nebo bez muziky. Musíme mít taky oprané a vyžehlené kroje. Před vystoupením se rozezpíváváme a až pak začneme zpívat, protože nemožeš hned naskočit na písničku, to musíš najprv uvolnit to hrdlo. A při zpívání musíme mít pěkný výraz v tváři podle písniček, nemožem být jak mumie (směje se).
Při jakých příležitostech vystupujete?
Máme hodně vánočních vystoupení v kostelech, na jarmarcích, na koštech vína, v domovech důchodců, ale i při rozsvěcení stromečku v Malenovicích. V obou sborech vystupujem zhruba tak stejně, ještě na různých přehlídkách na Moravě a na Moravských chodníčcích v Napajedlech.
Kde hledáš nové písničky do repertoáru?
Už nové písničky nehledám, všecko mně to naskočí. Já to mám všecko v sešitkách a v hlavě nebo na magnetofonové pásce, to dyž něco nevím. Učím to, co jsem se naučila v mládí – různé valašské, horňácké, dolňácké a podlužácké písničky, ale i východniarské, ty mě naučila babička a maminka. Ty si aj předělám, aby byly spíš do Slovácka.
Zvládla bys odhadnout, kolik písniček přibližně znáš?
Já to nedovedu posoudit, kolik tých písniček znám. Tisíc by bylo málo. Znám různé písničky, koledy, vánoční, velikonoční, řemeslnické, kosecké, jarní, svatební, smutné, o čarování, bylinkářské, je toho strašně moc!
Co pro tebe zpěv znamená?
Velmi se na něj těším, protože mně vždy baví a písničky jsou jednoduše můj život. Moc mě to povzbuzuje, hladí mě to na těle a na duši. Je to moje srdeční záležitost.
Co je pro tebe na zpívání ve sborech nejnáročnější a co tě naopak nejvíc baví?
Nejnáročnější je, abychom to všecko dobře zvládly a aby se nám to vždycky povedlo, protože to je dost zodpovědné předstoupit před obecenstvo a neudělat si ostudu. Hrozně mě deptá, dyž to některé holky berou na lehkou váhu, mám ráda, dyž je disciplína a dyž to máme pěkně sehrané a nemusíme se za to stydět. Baví mě na tom vidět tu radost v očích obecenstva, dyž nám tleskají a dyž se jim to líbí. To mám pak chuť do dalšího zpívání.