Přečíst si knihu o pokeru by mě nikdy zásadně nelákalo, kdyby autorkou nebyla psycholožka. Knihu The Biggest Bluff napsala Maria Konnikova, která se během svého studia psychologie zabývala lidským rozhodováním. To byl jeden z hlavních důvodů, proč se vůbec začala zajímat o poker – do té doby o něm věděla přibližně tolik jako většina lidí.
Spojila se s Erikem Seidelem, renomovaným profesionálním hráčem pokeru, který ji zasvětil do teorie hry a fungoval jako její průvodce. Počítala s tím, že její hluboká znalost lidské psychiky bude velkou výhodou; považovala se za nestereotypní, nezávislou ženu a čekala, že se nenechá ovlivnit převahou mužů a že bude schopná dostatečné sebereflexe, aby rozeznala, kdy s ní někdo manipuluje a kdy se řídí předsudky místo fakty. Proto byla velmi zaskočená, když zjistila, že hraje pasivně, protože nechce vyvolávat konflikt, že není stoická, ale nervózní, že trpí pocity nepatřičnosti, a že se dokonce nechá oklamat „milým staříkem“, který hraje na její city.
Většina z nás ví, co máme dělat, ale pak to neděláme; i když známe teorii, aplikovat ji v praxi je mnohem náročnější. Za pomoci své vlastní tvrdohlavosti a důkladné podpory Seidela nejen vytrvala, ale z původně snad až příliš ambiciózního plánu vytvořila mnohem více než „koníček“ a nakonec dokázala hraním pokeru vydělat téměř tři sta tisíc dolarů. Při psaní nepopisuje pouze své zkušenosti, ale propojuje je s psychologickými koncepty, které jsou relevantní i v našich každodenních životech.
Jedním z hlavních témat knihy je rozhodování. Způsob rozhodování v pokeru se totiž podobá způsobu, kterým se rozhodujeme v životě mnohem více než jiné hry – typicky například šachy. V šachu můžeme teoreticky znát všechny možné tahy dopředu a téměř žádnou roli zde nehraje náhoda. V pokeru musíme brát v úvahu možnost blafování, musíme být schopni porozumět osobnosti spoluhráčů, jejich motivům, stylu hry a navíc si být vědomi vlastních nevědomých vzorců chování. V šachu začínáme hru každý na stejné startovní pozici; v pokeru jsou naopak každému náhodně přiděleny různé karty a člověk se musí naučit s nimi hrát. Stejně tak v našem životě nemáme kontrolu nad tím, komu a kam se narodíme, ale můžeme ovlivnit to, co se svým životem uděláme.
To, jak Konnikova uvažuje o rozhodování, mi přijde velmi originální. Většina lidí by asi řekla, že se rozhodla dobře, pokud jejich rozhodnutí vedlo k dobrému výsledku. Podle Konnikové to ale není správný přístup. Za dobrý výsledek může být zodpovědná náhoda nebo jiný faktor. Důležitější podle ní je, zda se rozhodujeme „dobře“ v daném momentu; na základě ověřených faktů a informací dostupných v té chvíli, zda vybíráme možnost, která nám dveře otevírá, či spíše zavírá. V takovém případě můžeme říci, že naše rozhodnutí bylo „správné“, přestože nevedlo k dobrému výsledku. Víme, že jsme udělali vše, co bylo v našich silách, a ovlivnili vše, co bylo pod naší kontrolou.
Při čtení mě zaujal ještě jiný koncept, který s tím předchozím úzce souvisí. V češtině pro něj neexistuje překlad a užívá se anglického termínu locus of control (volně přeloženo jako těžiště kontroly). Naše pojetí kontroly může mít „těžiště“ uvnitř, nebo mimo nás – buď se považujeme za schopné situaci ovlivnit, nebo předpokládáme, že je výsledek pod kontrolou vnějších faktorů. Uvedu banální příklad, jako je zadání eseje ve škole. Můžeme se snažit poradit si s tím, co máme, nebo můžeme tvrdit, že nám „nesedlo téma“. V knize Konnikova uvádí, že první přístup je zdravější a vede ke spokojenějšímu a úspěšnějšímu životu; ten druhý je spojován s vyšší mírou deprese, pasivity a nihilismu. Samozřejmě to neplatí ve všech případech, kupříkladu v případě smrti blízkého člověka. Nad takovou situací většinou nemáme žádnou moc a člověk, který se domnívá, že mohl věc ovlivnit, často skončí v nekonečném sebeobviňování.
Možná jste si všimli, že tato témata příliš nevysvětluji na pokerových termínech. Přiznám se, že jsem většinu z nich zapomněla a ani během čtení jsem jich mnoho neovládala, ale nenechte se tím odradit – i bez znalosti těchto termínů je kniha fascinující. V knihkupectví ji zřejmě najdete v sekci self-help, ale narozdíl od mnoha jiných to není recept na lepší život, nenajdete v ní konkrétní kroky, kterými se řídit; je to spíše přístup k životu, který stojí za to zvážit. A tak ať už jste nadšení do pokeru, nebo ne, tato kniha může nabídnout originální pohled na to, jak se orientovat v našem světě plném nejistot.