34 let od pádu Berlínské zdi, 33 let od prvních (postkomunistických) svobodných voleb u nás, 32 let od pádu Sovětského svazu. Všechny tyto události z naší novodobé historie měly jedno společné motto, které je v podobě symbolů klíčů, svíček či holých rukou doprovázelo – svoboda. Tato hodnota se po celou dobu historie vyvíjela, měnila, dostávala kruté zásahy, nebo naopak i vzkvétala. Dnes však žijeme něco unikátního a historicky jedinečného, co tuto hodnotu posouvá na novou úroveň. Z té socialistické uzavřenosti, strachu, nejistoty – je paradoxní, že se režim navenek tvářil přesně naopak – jsme se dostali, nebo se přinejmenším pomalu dostáváme, na druhou stranu spektra. Svoboda slova je prakticky neomezená, každý si může psát cokoliv, reagovat na cokoliv, nadávat na kohokoliv a ještě k tomu z pohodlí domova a anonymně. Kde má však všechno tohle hranici a jak ji máme poznat?
Takto zní jeden z klasických Havlových citátů: „Přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatímco těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.“ Podobné je to i se svobodou. Ten, kdo ji nebere vážně, ji bude zneužívat pro svůj vlastní prospěch.
V historii to často probíhalo zhruba takto; stačila jen malá krize, na základě které lze buď lidi vystrašit nebo jim naslibovat nesplnitelné, v nejideálnějším případě se samozřejmě jedná o kombinaci obojího, a jste u moci. Představte si tento scénář dnes, v době, kdy má naprostá většina z nás mobilní telefon, na kterém má pravděpodobně staženou aspoň jednu aplikaci, která má obrovský potenciál v ovlivňování mas lidí. Nejenže je to skvělý nástroj k šíření politických programů a sbírání fanoušků – všichni z vás pravděpodobně alespoň jednou zahlédli AB, jak koštětem drbe prase, peče vánočku nebo tancuje tiktok tanečky – ale také pro šíření lží a dezinformací.
Adekvátním příkladem je Donald Trump, bývalý americký prezident a pravděpodobně i kandidát do amerických prezidentských voleb 2024. Za čtyři roky, které strávil v Bílém domě, dle The Washington Post Fact Checker vyplodil neuvěřitelných 30 573 lživých výroků a právě kvůli sociální sítím se tyto výroky následně dostaly mezi většinu jeho voličů. Proč je to pro mě, a měl by být i pro vás, varovný signál? Hlavním důvodem je, že klame převážně o svých politických výkonech a o svých protikandidátech. Kdyby se tedy volič – a věřte mi, že tací jsou – díval na politiku pouze optikou zkreslených Trumpových výroků, tak se ani nemůžeme divit, že si ho idealizuje a bude ho za každou cenu bránit. Jsou tu samozřejmě tací, kteří přemýšlí kriticky a přinejmenším se pozastaví nad tím, jestli je správná volba Trumpa podporovat, ale kritický pohled na okolí, konkrétně na politiky, není něco, co bychom mohli brát jako samozřejmost.
Dnes je proto velice důležité mít na vědomí, že žijeme v době, kdy máme nejvolnější svobodu slova, jakou jsme kdy měli. Je dokonce tak volná, že tolerujeme i lži a úmyslnou manipulaci, která je za jejich pomoci tvořená. Našlapujme tedy na tomto tenkém ledě velice opatrně a přemýšlejme nad tím, co slyšíme, vidíme, čteme a samozřejmě následně i píšeme, protože pokud si nedáme pozor, tak je možné, že se pod tím ledem začneme topit a už z pod něj nebude možné vyplavat ven.