Pro všechny velmi dobře známá,
občas do světa divů a zjevů brána.
Někdy záchranou, jindy peklem se stává,
městská hromadná doprava.
Ráno vkročím, všude opět plno,
balancovat bez držení zase nutno.
Za zmínku stojí i všechny ty existence,
nepostrádáte někdo uprchlé šílence?
Jedna do telefonu haleká každé ráno,
že je to poněkud komické, není jí známo.
Ten strašák plešatý asi plíce vykašle,
s čirou nenápadností opouštím kupé.
Řidič pro změnu jede jak pod vlivem,
prudce strhne volant s údivem.
Když nevyhnu se noční jízdě prázdným busem,
osoba za volantem je rázem mým únoscem.
Dostanou vás sice z bodu „á“ do bodu „bé“,
sem tam možná k psychické újmě dojde.
Proto s jistotou volím sluchátka a knihu,
nechám si raději ujít tu děsivou okolní realitu.