Na naši školu letos, jak už jste si pravděpodobně stihli všimnout, nastupuje nová školní psycholožka. A jelikož tématem tohoto čísla jsou vztahy, bylo udělat rozhovor s ní více než příhodné. Věnujeme se v něm konsentu u nás, ale také na Novém Zélandu, nebo třeba vztahu mezi učitelem a žákem.
vidíte někoho, kdo je opilý, a někdo ho osahává
Během svého pobytu na Novém Zélandu jste se zúčastnila projektu, který se zabýval prevencí sexuálního násilí. Mohla byste nám ho v krátkosti přiblížit?
Ano, samozřejmě. Program byl pro děti kolem třinácti až čtrnácti let. Pobíhal čtyři hodiny a probírali jsme věci jako je flirtování, bavili jsme se o konsentu, o komunikaci ohledně sexu a probírali jsme různé scénáře.
Jaké jsou různé společenské tlaky na muže a ženy, co je sexuální násilí a jaké má následky. Jak podpořit kamaráda, kterému se něco takového stalo. Jak alkohol ovlivňuje konsent a jak pomoci někomu, kdo je v nebezpečí sexuálního násilí. Například, když na párty vidíte někoho, kdo je opilý, a někdo ho osahává, tak jak v takové situaci zareagovat.
A tento program byl součástí výuky ve školách ?
Byl to externí program, který si musela škola sama objednat. Myslím, že je to podobné, jako tady v Čechách s Konsentem(Konsent je česká nevládní organizace, která se zabývá prevencí sexuálního násilí a obtěžování a zasazuje se o změnu přístupu k sexu a vztahům pozn. red..). A je to něco, co se určitě nedostalo do každé školy. Záleželo na fundingu a prioritách daných škol.
obecně tam bylo více respektu
Je Nový Zéland oproti České republice v této problematice napřed? V čem?
Já si myslím, že ano. Kultura je tam trochu jiná. Jsou tam třeba méně slyšet poznámky nebo otázky typu “a co měla na sobě?” A líbilo se mi, že obecně tam bylo více respektu a nesetkávala jsme se s tím, že by na mě někdo zíral na ulici nebo měl nevhodné poznámky. Myslím si, že tyhle věci se tam už více odsuzují.
ne každý se chce se svým učitelem bavit o sexu
Myslíte si, že by měla být prevence sexuálního násilí zařazena do vzdělávacího programu?
Určitě, je to totiž velký problém a mě děsí, kolik lidí s tím má zkušenosti. Takže si myslím, že by to mělo být zařazeno. A přijde mi i dobré, když to dělá nějaká externí organizace, protože asi ne každý se chce se svým učitelem bavit o sexu.
Měly by být tyto prevence zařazeny už na základních školách?
Určitě.
každá škola měla mít svůj etický kodex
V České republice není nijak právně ošetřena hranice vztahu učitele a žáka a situace je tak ponechána pouze na určitém etickém kodexu. Jak na takové vztahy nahlížíte z pohledu psychologa?
Dle mého názoru by to mělo být nepřípustné. Vlastně jakýkoliv sexuální nebo romantický vztah mezi učitelem a žákem. Protože i kdyby to obě strany myslely co nejlépe, tak pořád ten student může cítit jakýsi tlak. Třeba, že nemá takovou svobodu říct ne. Nebo se může bát ten vztah ukončit. Může cítit nátlak, jak by to mohlo ovlivnit jeho známky. Pozice toho učitele je vlastně nadřazená a může vytvářet velkou nerovnost v daném vztahu. Takže si myslím, že by každá škola měla mít svůj etický kodex, kde by učitelé podepsali, že sexuální či romantické vztahy s žáky mít nebudou.
Jak můžu pomoci někomu, kdo zažívá násilí? Ať už ve vztahu nebo jinde?
Tak je dobré znát, kam s tady tím problémem může člověk zajít. Jsou na to specializované centra a linky, například centrum Locika nebo Linka pomoci obětem. Ty se dají kamarádovi doporučit.
Můžete ho podpořit tím, že navrhnete být u telefonátu nebo setkání s ním. Pak také, když vám něco takového kamarád sdělí, je dobré zachovat klid a nechat rozhodování na něm. Nesebrat mu tu kontrolu, spíš ho podporovat a mít více tu roli opory, než někoho, kdo to bude řešit za něj. Protože někdy je opravdu těžké nějaký násilný vztah opustit.
Výjimka je samozřejmě, když je daný člověk v nebezpečí. Potom by se měla zavolat policie. Ale jinak je dobré nabídnout podporu. Nevyčítat to danému člověku a spíš se ho snažit podpořit.
Je pro psychologa jednodušší navazovat vztahy? Ať už partnerské, ale i přátelské?
Upřímně nevím. Samotnou by mě to zajímalo. Myslím že je těžké odlišit, co se člověk naučil na psychologii a co je vlastně “normální”. Ale je možné, že se člověk na psychologii naučí něco o té komunikacii a pak to i aplikuje ve svém životě. Ale asi ne všechno teoretického, co se člověk naučí, potom použije.
Jak moc je náročné si udržet odstup a ve vlastním vztahu vystoupit z role psychologa?
Já si myslím, že je to poměrně lehké. Člověk přijde domů a nechce být psycholog, chce být prostě normální partner.