„Prý nejsme odolná generace“,
slyším a vzrůstá moje frustrace.
Z každého jednoho kouta světa,
doléhá k nám tato zrádná věta.
Dáváme do jedné roviny dva světy,
současnou společnost a dějiny.
Jenže můžete to tak jistě říci,
když nikdy jste nestáli na naší pozici?
Vy jste se učili přizpůsobit systému,
čekali poslušně na velkou změnu.
My se dnes učíme znát naši hodnotu,
ozvat se, abychom zahnali pryč nejistotu.
Vy řešili jste útlak a problémy války,
což si my umíme představit jen z dálky.
Naopak snažíme se zachránit chátrající planetu,
když vy jste nehleděli, stahovali roletu.
Moderní technologie nám přináší výhody,
během vteřiny spojeni s jinými národy.
Pomoc strýčka googla jste neměli,
listovat a hledat v knihách jste byli nuceni.
Jenže my žijeme v době sociálních sítí,
kde každý tu bezmoc jednou pocítí.
Každý den čteme jen nenávistné komentáře,
odsouzení přijde od anonymní šedé tváře.
Hroutíme se, ze všeho jsme hned hotoví,
říkají, když řekneme o pomoc odborníkovi.
Jenže to není znakem nějaké slabiny,
ale privilegium dnešní uspěchané doby.
Každá generace má něco snazší,
jiné překážky před nimi stojí.
Tu, co po nás přijde čekají úkoly jiné,
že snadné to nebude ale víme.