[´bʌkɪt lɪst] – seznam věcí, které chcete dosáhnout, zkusit nebo prožít do konce života – pochází z anglického idiomu „to kick the bucket“)
Seznamy jsou věc, bez které si nedokážu představit, jak by vypadal už tak hodně chaotický život. Popravdě řečeno si již ani nepamatuji, kdy tato moje obsession započala, ale většinou, když si píšu jeden ze stovek to-do listů nebo jakýchkoliv jiných seznamů, si vzpomenu na jednu konkrétní osobu, díky které se moje posedlost ještě znásobila.
Tím člověkem je Lucie Kutrová, mladá autorka několika cestopisů, které také zcela oprávněně patří přezdívka „holka s bucket listem“. Její první kniha, na kterou vás chci nenápadně nalákat, nese název „151 dní Pacifickou hřebenovkou“.
Pokud také patříte mezi ty, kteří po tomto žánru normálně dobrovolně nesáhnou, ale baví vás cestování a utrpení druhých lidí, tak je toto naprosto ideální volba. Na začátku všeho si autorka napsala bucket list, který obsahoval kolonku projít Pacifickou hřebenovku. To je cesta dlouhá přibližně 4000km vedoucí přes pohoří USA a Kanady. Ale tady v této knize nenarazíte na fádní, či dokonce mozkové buňky zabíjející popis běžných činností, jako chůze nebo spánek, jak to už u některých knih podobného zaměření bývá.
Autorka si neustále dělá legraci ze své nevědomosti, naivity a bezradnosti v mnoha situacích v průběhu jejího dobrodružství. Mnohokrát se dostává do situací natolik absurdních, že by to spousta lidí vzdala a i ona sama o tom uvažovala.
Není ovšem divu, když se Lucka vydala na cestu ze dne na den bez jakýchkoliv zkušeností a bez nejmenšího ponětí, co s sebou vlastně potřebuje. Většinu věcí narychlo objednala z nějakého velkoobchodu na míle vzdálené specializované prodejně a odletěla. Od začátku se všichni (a to včetně čtenáře) sází, kolik dní, a to doslova, přežije.
Sledovat, jak se někdo pokouší půl roku chodit nahoru a dolů a ještě to neuvěřitelně vtipně a bez idealizování zachycuje, byl skutečný zážitek. Kniha je doprovázena také nádhernými obrázky a ty krásné výhledy budete závidět, stejně jako budete dlouhé minuty obdivovat jejich krásu, i když jen na papíře.
Z této knihy tak trochu vyplývá, že ne každý člověk s listem v ruce má do puntíku naplánovaný život a mnohdy je tomu právě naopak, protože já sama nemám tušení, kolik budu mít dětí, ani co budu zítra snídat.
Jenže ne jednou jsem slyšela, že to díky to-do listům na každý den působím dojmem organizované osoby. Vyvedu vás ze značného omylu – kvůli mé chaotičnosti i schopnosti zapomínání všeho během několika vteřin bez nich nejsem schopná fungovat. Kolikrát tam stojí i věci jako „najez se“ nebo „najdi propisku“ a zbytek si určitě sami domyslíte. Takže až mě jednou potkáte na chodbě s kusem papíru v ruce, víte, že nemám tušení, o co se to vlastně v daný moment pokouším. Ale jednu věc mohu říct jistě. Dejte šanci Lucce a cestě, kterou započal jeden bláznivý bucket list.