Očekávaný film Barbie režisérky Grety Gerwig je údajně určený pro všechny. Po jeho premiéře je ale jasné, že nejvíce promlouvá k ženám a dospívajícím dívkám a ze strany některých mužů naopak snáší obrovskou kritiku. Proč je tomu tak a o co se film vůbec snaží?
Od začátku do konce je film zábavný. Postavy tančí a zpívají v růžových outfitech a Margot Robbie a Ryan Gosling na sebe bezchybně přebírají role Barbie a Kena. Appeal Barbie spočívá také v jejím satirickém, a někdy až absurdním humoru, který je téměř definicí „kritiky s úsměvem“. Tady se ale názory striktně rozcházejí. Ben Shapiro, konzervativní politický komentátor a podcaster, film nazval „rozzuřenou feministickou pastí“ a tvrdí, že „propaguje lži, odcizuje muže od žen a podkopává základní lidské hodnoty“. S názorem, že Barbie je přehnaně feministická, se ztotožňuje velké množství nejen mužských diváků. Film se soustředí zejména na cestu Barbie (a tudíž žen obecně) k sebepoznání a sebelásce a upozorňuje na ničivý vliv patriarchátu na společnost. Tohoto dosahuje také kontrastem světa, ve kterém všechno řídí ženy – Barbielandu. „Převrácený sexismus“ ale nemálo kritikům zkřivil tvář – feministky chtějí ovládnout svět! Většina žen a dívek má na film úplně jiný názor – cítí se pochopeny.
„Barbie znázorňuje nerealistický standard krásy!“ vytýkají také mnozí, když si vybaví štíhlou blond panenku s perfektně symetrickým obličejem. Jak se s tím popral Mattel, tvůrce tohoto stereotypu krásy? Celkem překvapivě před touto skutečností nepřivřel oči, ba naopak. Když Barbie parta pubertálních holek nazve fašistkou a prohlásí, že jim svou bezchybností zničila dětství, je nucena položit si otázky týkající se sebevědomí a sebelásky. Tato problematika se objevuje hned na začátku, když Barbie upadne do existenční krize kvůli myšlenkám na smrt, ale i celulitidě a plochým nohám. Přirozeně se tedy naskytne otázka: „Je film opravdu pro děti?“
Myslím si, že nemá smysl obcházet skutečnost, že cílovou skupinou jsou primárně ženy a starší dívky. Lehce zmatené výrazy holčiček vycházejících ze sálu kina to snad jen potvrdí. Zároveň ale věřím, že si z podívané něco odnese každý – extravagantní kostýmy, chytlavý popový soundtrack, vtipy, které se (většinou) trefují do černého, a v neposlední řadě nostalgie. A jestli si myslíte, že Barbie není film pro vás, radši si zajděte na Oppenheimera.