Paní ředitelko, jste ve vedení školy od roku 2004, tedy 19 let. Za co byste se pochválila a co si naopak vyčítáte?
Věc, za kterou jsem ráda, že jsme udrželi, je, že máme tři zaměření. Je to něco, čím si myslím, že je naše škola jedinečná, a v každém z těch tří zaměření máme úspěchy.
Když se člověk zamyslí, teď jsem se tedy delší dobu nezamýšlela, co by člověk udělal třeba jinak a nebo co už by neopakoval, tak někdy je pravda, že třeba při výběru některých pracovníků, a to jde prosím na různé profese, nikoliv jen učitele, jsem někdy opatrnější a snažím se některých chyb vyvarovat – někdy třeba nemohu dát na první dojem, někdy je dobré dát člověku šanci, ale třeba ta šance se nesmí mockrát opakovat.
Rozhodující je, že za všechno odpovídá ředitel.
Navážu na to, jak jste říkala, že vybíráte pracovníky školy. Jak to vlastně probíhá? Jak se vybírají věci do školy, od toaletního papíru, přes nábytek až právě po zaměstnance? Musí být na všechno výběrové řízení?
Rozhodující je, že za všechno odpovídá ředitel. Občas se musí držet nějakých mantinelů, jako jsou například finance. Co se však týká pracovníků, je to plně v kompetenci ředitele školy a mám dlouhodobě zavedeno, že se pracovníci vybírají konkurzem. Vypíše se konkurz, většinou otevřený, to znamená, že se může přihlásit kdokoliv.
Kuriózní je, že jsou různá období, některé učitelské aprobace nejsou, někdy jich je velké množství – nedávno jsem dělala konkurz na učitele výtvarného umění a měla jsem asi sedmdesát přihlášek. Pak bylo naopak období, kdy získat učitele angličtiny nebylo vůbec jednoduché.
Co se týče vybavení, tam je to tak, že v podstatě až do částky dvou milionů korun zodpovídá ředitel. Někdy je to ale tak, že musí být vypsáno veřejné výběrové řízení, to znamená, že nákupy nad pět set tisíc korun už musí probíhat ve výběrovém řízení.
Do komise, která řeší výběrová řízení, přichází vždy nějaký odborník.
Co všechno je tedy v náplni práce ředitele školy? Kromě již zmíněného udržování týmu zaměstnanců, co dalšího ještě musí ředitel dělat?
Ředitel zodpovídá za všechno, on musí mít vizi školy. On odpovídá za to, že škola má školní vzdělávací program – jak budou koncipovány jednotlivé předměty.
Má na starosti veškerou realizaci, kromě učitelů je to i získávání pomůcek pro předměty, další vzdělávání pedagogických pracovníků a zabezpečení chodu školy.
Chod školy znamená, že se staráte o celou budovu a to jak o interiér, tak exteriér, tedy jestli je například posekaná zahrada, musíte dodržovat všechny bezpečnostní předpisy – požární ochrana, BOZP, ochrana zdraví a tak dále. Musí fungovat také školní jídelna, podepisuji každou fakturu, každý nákup kilogramu hrachu a podobně. Vlastně za úplně celou školu de facto odpovídá ředitel.
Kromě toho má na jednání velké množství klientů, když si vezmete, že je šest set žáků, tisíc dvě stě rodičů, to máte tisíc osm set klientů, plus samozřejmě zaměstnanci, jejichž počet se blíží ke stovce.
Jaká je cesta k tomu, aby se člověk stal ředitelem školy? Je nutná pedagogická praxe?
Na to jsou zákonné lhůty, ředitel musí mít určitou praxi a musí mít také některé dílčí vzdělání – já mám například celý bakalářský obor se zaměřením pedagogicko-školského managementu, kromě tedy svého pedagogického vzdělání.
Co je například zajímavé, když se dělají konkurzy na ředitele, jsou tam součástí toho i psychotesty, které určují typologii osobnosti.
Kdo vybírá vaše zástupce?
Vždy je to tak, že ředitel si své zástupce vybírá sám. Jednak si ti lidé musí rozumět a musí spolu umět spolupracovat. Dále je dobré, aby si ředitel jasně řekl, že v tom vedení musí být osoby tak, aby se pokrylo široké spektrum zaměření školy.
Jaký máte vztah se svými podřízenými? Tykáte si s nimi?
Je pravda, že jsem tady delší dobu, takže s učiteli, se kterými jsem začínala, si tykám. Já jsem tady opravdu třicet let. Od okamžiku, kdy jsem se stala ředitelkou, těm novým učitelům vykám. A třeba správním zaměstnancům já vykám, nicméně to neznamená, že bych je neměla ráda. Ten vztah je založený na tom, že jim vykám, ale jednám se všemi slušně a laskavě.
Já jsem trošku soutěživý typ
Chtěla jste být vždy ředitelkou, nebo jste na to přišla postupně během kariéry?
Určitě můj prioritní cíl to nebyl (směje se), ale je pravda, že učit a vysvětlovat někomu matematiku mě bavilo od malička. Na práci učitele mi přijde hrozně hezké, když někomu něco vysvětlí a ten druhý to pochopí.
Mě obecně baví řídit školu, bojovat za ni u nadřízených orgánů… Já jsem trošku soutěživý typ, takže vyzískat peníze, získat granty, to mě baví.
Jak podle vás škola zvládla pandemii koronaviru? Je GA připravena na podobnou událost?
Dneska, když se zamyslím, tak bych upřímně řekla, že jsme tu pandemii zvládli dobře. Už mi to ani nepřijde strašné. To, co bych nikdy nechtěla zažít a vůbec nevím, jestli bychom byli připraveni, je válka. Zařídit, aby nikdo nebyl v panice, v depresi, zachovat výuku – na to, myslím si, úplně připraveni nejsme, a nechtěla bych to zažít.
Myslím si, že je dobré, když člověk něco takového (jako byla pandemie) v životě zažije, protože pak pozná, že jsou jiné hodnoty, některé věci lze řešit jinak a podobně.
Jaké projekty se v současnosti realizují?
V současné době jsme zapojeni do projektu Jan Amos Komenský, projekt ze kterého je financován úvazek psychologa. Dále jsme získali peníze od MŠMT na digitalizaci a třeba učebna němčiny bude mít nově perfektní akustiku. V jídelně jsou nové terminály signalizující, co si strávník navolil.
A projekty stavební?
Je připraveno stavební povolení na tu velkou přístavbu multifunkční haly (auly), jenomže momentálně je rozpočet sedmdesát milionů, takže je situace komplikovaná v celé republice. Já doufám, že se to realizovat bude, je to otázka roku, dvou, uvidíme.
Paní ředitelka nám poskytla schémata podoby nové auly, ukazující její umístění, a také vizualizaci celého projektu.
Projekt na aulu stál dva miliony korun, to řeší magistrát, je to povolené, a nyní se čeká jen na přidělení financí.
Já počítám s tím, že příští rok otevřeme o třídu navíc
Jaký máte názor na současnou dostupnost středoškolského vzdělávání? Myslím tím kapacitně – letošní rekordní „převis“ žáků.
Já si myslím, že největším neštěstím byla mediální kampaň. Ve své podstatě se stalo, že některé nové třídy, které se otevřely, se nenaplnily.
Já počítám s tím, že příští rok otevřeme o třídu navíc, tedy že bude celkem šest tříd v prvním ročníku (pro školní rok 2024/25, nikoliv již toto září, pozn. redakce)
My sami jsme de facto měli méně přihlášek, než míváme běžně, tzn. dostat se na Arabskou v humanitních třídách nebyl až zas takový problém.
Nová třída by byla s největší pravděpodobností přírodovědná, tam bývá vždy největší zájem, a také si myslím, že je ten obor nejvíce univerzální.
My jsme tu mikrovlnnou troubu měli, ale nikdo se o ni nechtěl starat
Na závěr pro vás mám několik otázek od našich čtenářů.
První otázka je už taková klasika, dotaz zní, zdali se na GA někdy dočkáme mikrovlnky?
(Směje se) My jsme tu mikrovlnnou troubu měli, ale nikdo se o ni nechtěl starat a tak se strašně rychle rozbila. Pak jsme se tedy dohodli s kavárnou (bufíkem, pozn. redakce), že umožní každému, kdo tam přijde, jídlo ohřát, takže už tuto otázku beru spíš jako vtípek.
Další čtenář se ptá, jak vypadá váš pracovní den?
Já ve škole bývám lehce po 6:30, takže vstávám v pět hodin. Ráno začínám většinou tím, že mám takovou operativní schůzku se studijním oddělením. My tu máme systém, který je podle mého názoru velmi vstřícný, jde o „otevřené dveře“.
Takže když učitelé nebo i žáci vidí, že jsou dveře otevřené, tak může přijít. Některé dny pak máme i další porady, různé agendy a tak. Takže většinou odcházím po té páté hodině.
Další dotaz zní, jestli se studenti někdy dočkají podobně legendárního vystoupení jako bylo „Don’t worry be happy“ zpívané učitelským sborem na jedné zahradní slavnosti?
Já tyto akce mám velmi ráda. V poslední době se ale stalo, že učitelé nechtějí před žáky tolik vystupovat. Takže určitě na letošní slavnosti ne, ale jelikož je příští rok šedesátý pátý rok výročí GA, tak vyzvu pamětníky, aby něco připravili.
Co se týče ISIC karet, mám zde otázku, zdali se plánuje jejich rozšíření do dalších systémů na Arabské (vstup a jídelna)?
Co se týče vstupu, tak tady mám upravený školní řád pro příští rok, a již zde je uvedeno, že je žák povinen mít kartu umožňující vstup do budovy – tedy že na ISIC kartu se nechá vstupovat do budovy, to se dá nahrát, a že ISIC karta se dá používat místo té papírové průkazky.
K jídelně, tam jsme provedli velkou modernizaci a čtecí zařízení jsme koupili tak, aby mohla číst jak z čipů, tak z ISICů, a možná tam budou i mobily.
Já se opravdu snažím
A poslední dotaz, plánujete posílit pravomoci studentské rady?
Tady jde o to, zda by studenti takovouto organizaci chtěli. Aby byl někdo, kdo by se tomu věnoval a chtěl to dělat. Vždy když jsme uvažovali o nějaké změně, tak studenti vždy řekli, že jim to takto vyhovuje. Já se opravdu snažím, když jsou náměty žáků, abychom to opravdu realizovali.
Děkuji za rozhovor