Na první pohled by se mohlo zdát, že jazyky a emoce jsou od sebe na míle vzdálená témata, jež nemají nic společného. Jazyk ovšem není pouze prostředek na běžnou komunikaci, ale slouží také jako nástroj pro vyjadřování našich myšlenek. Pojďme se tedy podívat, jaké konexe jsou mezi jazyky a emocemi, kterých jste si doteď nevšímali.
Na světě je asi 6 tisíc jazyků a každý z nich nachází pro vyjadřování pocitů jiná slova. Některé jazyky mají schopnost zachytit pocity tak obrovským množstvím prapodivných výrazů a frází, že najednou můžete popsat emoce, o jejichž existenci jste ani zdaleka neměli tušení. Vezměme si na ukázku třeba němčinu. Ta poskytuje slovo „kummerspeck“, což by v doslovném překladu znamenalo „žalostná slanina“. Reálný význam tohoto slova vás možná trochu překvapí – vyjadřuje to váhu nabytou emočním přejídáním. Ale jiné jazyky tak velkou škálu možností nemají, a proto občas původně zcela českou větu doplníme anglickým výrazem.
Některé emoce se také mohou vytrácet, při doslovném překladu vět. Pokud třeba v angličtině řekněte „I feel blue“, tak v překladu by to bylo „cítím se modře“, takže někdo méně znalý tohoto jazyka by vás mohl najednou považovat za velkého aktivistu bojujícího za práva modré barvy. Nebo když někomu budete sdělovat pocity z vystoupení English Darma Clubu naší školy a použijete frázi „walking on air“, tak by mu mohl uniknout fakt, že to bylo naprosto úžasné vystoupení a myslel by si, že jste namísto toho zkoušeli, zda se konečně neaktivovala vaše skrytá superschopnost létat.
Mnoho odlišností přináší také rozdílné kultury. Každá kultura má své podtexty a okolnosti, které ovlivňují, jak silně jsou emoce vnímány a prožívány. Některé mají bohatší slovní zásobu a jiné v emocionálních situacích sahají po mimice, gestech a celkově veškeré neverbální komunikaci. Kromě toho i kultury mají své zvláštnosti. Třeba v Japonsku používají výraz „bakkushan“ o někom, kdo je atraktivní zezadu, ale zepředu už tolik ne. Trochu kulturní šok, nemyslíte?
Jazyky a emoce jsou zkrátka taková nerozdělitelná dvojice, která většinu času hraje hru na schovávanou. Tohle propojení mě asi nikdy nepřestane bavit už jen kvůli všem těm úsměvným přeřekům, nedorozuměním, frustrujícím bariérám nebo kulturním zvláštnostem. Ale uvědomme si, že tvoří většinu naší běžné každodenní komunikace – když sdělujeme, prožíváme nebo komentujeme vše jen trochu zajímavého, co se zrovna událo. Jednoduše řečeno, jazyky i emoce jsou záhady, bez kterých bychom se ovšem v životě neobešli.