Už po celá dlouhá staletí
je to jako nevyléčitelně prokletí,
musíme si stále hájit své postavení,
protože silnější je údajně to druhé pohlaví.
Feminismus je chápán jako boj proti muži
a feministky viděny jako bestie co po nadvládě touží.
Ale víte co? Běžte se zahrabat s těmito výroky!
My vám jen nehodláme navždy dělat otroky.
Už mě nebaví ten strach, když sama po ulici kráčím,
v místě bez světla lampy, bez ruchu aut se stále otáčím.
Proč my bychom se měly bát a stále ujišťovat,
zda ta sukně není moc vyzývá, aby ho přilákala?
Chci o svém těle, o své duši, sama rozhodnout,
ne jen tvá přání vždy pokorně přijmout.
Ne znamená ne a ano v něm nikdy nenajdeš.
Nejsem zlatá rybka a neplním přání, kdy si jen vzpomeneš.
To nemám právo dostat stejný plat?
Jen proto, že jsem se nenarodila jako chlap?
Stále vláda mluví o tom, jaké je tu rovnopráví
prý tady přece vůbec nejde o pohlaví.
Na mladou ženu s kariérou i dětmi
ostatní hledí jako na zjevení.
Žena by podle společnosti doma sedět měla.
Co si o nás pomyslí? Jak sis tu změnu dovolila?
Uklidit, uvařit o děti se sama starat,
vždyť muž by měl přece jen vydělávat.
To opravdu nikdo nevidí, že žena zvládne obojí,
usmívá se a nakonec zvítězí i ve svém vnitřním boji?
Přestaňme konečně být tak slepí,
vždyť jsme stereotypy stále ovládaní.
Proberte se, žijeme v jednadvacátém století,
nemohli bychom konečně zlomit to prokletí?