Fotka je jedním z mnoha uměleckých prostředků, pomocí kterých se autor může vyjádřit a seberealizovat. Ale co taková třídní či učitelská fotografie? Je u tohoto typu fotek vůbec prostor pro autorovy autentické úkony?
S problematikou třídních fotek se naše škola potýká již pár let a mně osobně se zdá, že se veřejné mínění o očekávaném výsledku každým rokem jen zhoršuje. Minulý rok byl například obrovský problém s přeostřenými konturami v obličeji a s filtrem, který podtrhával naše pubertální znaky. Smutné je, že i přes skvělé počasí, které nám v ten den přálo, byla finální podoba fotky strašná. Reakce přicházely nejen od studentů, ale také od samotných učitelů, a byly až tak kritické, že donutily vedení školy vypsat konkurz na nového fotografa.
Voila, školní sezóna 2022/2023 je tady a s ní samozřejmě nová fotka. Očekávání bylo vysoké – nový fotograf, nové začátky – avšak většina studentů podvědomě tušila, že to tento rok nebude o moc lepší. No, co k tomu říci. Prošlo mi pod rukama několik fotek různých tříd a výsledek není moc uspokojivý.
„Černobílý svět” před záchody, tak bych ve čtyřech slovech charakterizoval to, co jsem si z důkladného prostudování mnoha třídních fotek odnesl. Nikdy ve svém životě jsem nezažil, aby vám barva vašeho trička či mikiny na fotce změnila barvu pleti, bohužel nepřeháním. Na fotkách jsem se dokonce setkal s případem, kdy se hlouček studentů v černém proměnil v jednu obrovskou černou díru, která doslova pohlcovala určitou část fotografie. Soucítím také s žáky, kteří stáli ve vrchní řadě a měli na sobě oranžovou mikinu, jelikož se fotografovi perfektně podařilo srovnat barvu odstínu právě této mikiny a samotné oranžové zdi, kterou vedle našich záchodů máme. Studentova hlava ve finále, dalo by se říci, levitovala ve vzduchu.
Chci být optimista a mám pro vás, studenty, návrh. Věřím, že se mezi vámi nachází nějaký talentovaný fotograf, který je schopen udělat kvalitní třídní fotky. Dle inzerátu na instagramu Arabské soudím, že byste za to dostali i dobře zaplaceno, a kdo ví, třeba by to nemuselo zůstat pouze u focení třídních fotek, ale mohl by se z vás stát „Arabský fotograf” (fotograf, který by fotil na školních akcích – sportovní den, zahradní slavnost, GA night, poslední zvonění – a tvořil by obsah na již zmíněný školní instagram…). Abych byl však upřímný, tak je má představa o „Arabském fotografovi” dost možná zbytečně naivní, stejně jako každoroční víra studentů v dobrou třídní fotku, ale líbí se mi. Ten, kdo by do toho šel, by měl zaručeně můj upřímný obdiv.
Hodnocení samotných fotek je však dost ošemetné. Jak jsem již zmiňoval, samotný fotograf to také musí mít těžké. Pochopení toho, že třídní fotka má nějaké limity a autorově kreativitě se v tomto případě meze kladou, je náročné a neúprosné. Zároveň je možné, že stěžování si na třídní fotografie patří ke školní kultuře, stejně jako stěžování si na učitele nebo na obrovské množství času, o které nás škola „okrádá”. Důvod, proč se nadávání na třídní fotografie dostalo na tento list, je jasný – každý z nás nejvíce řeší, jak na fotce vypadá on sám – a dle mého názoru právě to dělá z třídních fotografií jedno z těch nejžhavějších studentských témat celého roku.