Milí a prestižní čtenáři našeho časopisu,
je tu konec dubna a s ním i nové číslo. Tentokrát již desáté. Naše první kulaté výročí
Mám-li k vám být upřímná, tento úvodník smolím už čtvrtým týdnem. A ano, zítra je uzavírka na odevzdání článků a já jsem ještě před deseti minutami měla prázdný papír.
Je to velká zodpovědnost psát první slova, která si čtenář přečte a Kuba mi svými úvodníky nastavil laťku sakra vysoko. Ale dost už o mých struggles, které jsem očividně překonala.
Desáté číslo se nese ve znamení změny. Té si můžete všimnout už na titulce, poprvé se na obalu objevují dvě tváře. Navíc budeme psát téma čísla na přední stranu.
To ale zdaleka není všechno, co se změn týče. Změnu na titulce bych spíše nazvala takovou výjimkou pro výjimečnou situaci. Jak už zřejmě všichni víte (ještě aby ne, když vás na to Kuba psychicky připravoval již od února), vedení časopisu jsem na začátku dubna převzala já. S celou redakcí mi byl předán i rozpočet, z kterého tiskneme výtisky. Ten je bohužel opravdu malý a v blízké budoucnosti nám ho nikdo nenavýší. (Ale pokud by chtěl, bránit se rozhodně nebudeme.) Tím pádem jsme se museli uskromnit. Výtisk, který právě teď držíte v ruce, je černobílý (pokud nás tedy nečtete online, tam, jak asi vidíte, jsme zůstali barevní). Tato změna nám sice sebrala barvy, ale na druhou stranu je teď po škole hned trojnásobek výtisků. Což je za mě celkem dobrý deal. No ne?
Druhá, méně patrná změna, se týká vzhledu. Snažili jsme se esteticky celé číslo více uhladit a sladit. Jestli se nám to povedlo nám můžete dát vědět – na instagram či když nás někde potkáte. Za zpětnou vazbu budeme moc rádi.
Teď už ale k obsahu čísla. Najdete tu jak články týkající se změny, tak i rozhovor s paní profesorkou Horáčkovou, personalizovaný horoskop, reportáž ze Sicílie či detailní rozbor našich nejbližších supermarketů.
Uf, tenhle úvodník je delší než jsem čekala. Obsahuje však vše, co bylo na začátek potřeba říci. Nebojte, příště už tak ukecaná nebudu (snad).
Písmenkům zdar
Pavla Chalupová