Ano, to byla moje asociace na téma tohoto čísla. Smrt, to znamená Smrt na Nilu. Další asociace byla Born to Die od Lany del Rey, ale to třeba zase někdy jindy, pokud nepřijde náhlá smrt způsobená maturitou.
Takže. Fantastická knížka Agathy Christie. Jakožto oddaný fanoušek této bohyně detektivního románu a absolutní ikony i v reálném životě (doporučuju přečíst její životopis, velmi iconic) jsem samozřejmě zastáncem toho názoru, že knížka v mnohém předchází film.
A teď se bavíme o tom nejnovějším filmu z roku 2022, který má hodně rozporuplné recenze.
Už jenom proto, že je v dnešní době dost populární přetáčet filmy, které byly už jednou natočené. Třeba ty animáky, které jsou předělány na live-action filmy, jako je Aladin nebo Lví král. A když zůstaneme u Agathy Christie, tak třeba Vražda v Orient Expresu byla natočena šestkrát, když počítáme i epizodu naprosto geniálního seriálu Poirot s Davidem Suchetem. To Smrt na Nilu byla natočena „jenom” dvakrát.
Neříkám, že mě ten film nebavil, vizuálně je zábavný a obsazení je hvězdné, to nemůžu popřít. Ale nebyla to Smrt na Nilu, ta knížka. Je to prostě úplně jiné. Jen ten fakt, že ten film
se za každou cenu snaží zalíbit. Takže například slečna Van Schuylerová (Jennifer Saunders) má tajný vztah se slečnou Bowersovou (Dawn French), což je za mě tak hrozně umělé a je to dodělané do příběhu, jen aby tam byl nějaký gay vztah. Nic proti gay vztahům, ale tohle je přílišné tlačení na pilu.
Stejně jako to, jak moc jsou pro „aktualizaci” sexuální některé scény. Hlavně neustále postavy hází poznámky, s kým se kde vyspaly. Dobrý, ale nesmí to být moc. Přece jenom je to Poirot a né nějaké cheap béčko, a tenhle vibe to kvůli tomu celkem má. Třeba když se Simon s Linnet přirovnávají ke Kleopatře a Marku Antoniovi, to jsem měla chuť skipnout film na konec, na(ne)štěstí jsem byla v kině a nemohla jsem.
Další věc je odstranění většího množství postav. To je pak mnohem jednodušší odhadnout, kdo by mohl být vrah. Chybí Poirotův přítel plukovník Race, Van Schuylerova sestřenice Cornelia Robson, pan Ferguson, doktor Bessner, archeolog Guido Richetti, anglický právník James Fanthorp a inženýr Fleetwood. Což je celkem dost, na to že v příběhu není postav tolik.
Taky mě celkem vykolejila scéna s Poirotovým knírem, která samozřejmě v knížce není. Obecně mi přišlo, že se příliš noří do jeho charakteru a dělají z něj blázna nebo psychopata bližšího Sherlocku Holmesovi, než aby ponechali už tak tajemného komického Poirota. Můj názor je možná konzervativní, ale přijde mi, že Christie tu postavu má tolik vypiplanou, že je škoda snažit se ji změnit. Že vzplanul láskou k nějaké random ženě? To už mi k němu vůbec nesedělo, víc než to, že ho vidíme jak pláče. Jeho love story je mnohem ušlechtilejší, ale to vyžaduje přečíst si knižní předlohy. Vylepšit ho se filmařům nepovedlo.
Abych tady neházela pořád jen hate na ten remake, na film se dobře kouká, vypadá dobře (za ty peníze) a má pěkný soundtrack. Sice děj je chvílemi úplně mimo, ale dobře se chápe. Možná budete chvílemi usínat, ale vydržte to, utahaná je jenom první půlka. Pak už mě ten film vyloženě bavil.
Je to místy zbytečně plné uměleckých záběrů lodi a preferovala bych posun děje, ale přesto jsem z kina neodešla tolik zklamaná. Byla jsem plná dojmů, možná jiných, než jsem čekala.
Pokud jsem vás nalákala, ať už pozitivně nebo negativně, na Smrt na Nilu se určitě podívejte. Já na ni čekala celou pandemii, haha. Nebo si můžete pustit verzi z roku 1978, to je prostě taková golden klasika.