Maturita už se blíží mílovými kroky. Ano, vím, že to slyšíte ze všech stran, ale nebojte, já vás snad uklidním nebo minimálně pobavím. Je to opravdu stresující zkouška, hlavně protože je to první taková velká zkouška v životě většiny lidí. Ne nadarmo se jí říká zkouška dospělosti. Abych ale uklidnila všechny letošní maturanty, můžete si být jistí, že vás většina pedagogů u vaší zkoušky podrží. Důležité je se na to nevykašlat, vzít si talisman pro štěstí a vstát z postele správnou nohou.
Historky většiny lidí o maturitních zkouškách bývají o vytáhnutí si přesně té jedné otázky, kterou nechtěli nebo mluvení o úplné blbosti, kterou řekli a snažili se z toho poté tzv. vykecat. To ale rozhodně není to jediné, co se vám u maturity může stát. Překvapení číhá na každém rohu a trénovat improvizaci vám rozhodně neuškodí.
Nedávno jsem se dozvěděla, že po Arabské koluje odstrašující historka o maturantce ze ZSV, která si vytáhla otázku Gnoseologie a poznání a nejmenovaná zkoušející se jí zeptala, zda bonbony levitují.
Zdravím. Tou nešťastnou maturantkou jsem byla já a pojďme si tuto historku rozebrat jako literární dílo u maturitní zkoušky z českého jazyka. Hezky historický kontext, postavy, jazykové prostředky a děj. A nebojte, stihneme to pod 15 minut.
Abychom to ale zbytečně nenatahovali, je důležité jít k věci, že? Jelikož jsem maturovala ještě z dějepisu, tak jsem otázkám ze ZSV věnovala méně své akademické pozornosti vzhledem k tomu, že jsem se celý půlrok učila na SCIO zkoušky. Stále jsem ale trochu plavala v otázkách z filozofie, takže jsem si řekla, že si je ještě zrekapituluju. Věděla jsem, že to jsou ale rozhodně otázky, o které nestojím.
Přijdu ke zkoušce a samozřejmě – na papírku se na mě směje 22 – Gnoseologie a poznání.
Zblednu a jdu si sednout na potítko. Něco ze sebe doslova a do písmene potím během toho, co komise zavírá okno, protože někdo seká zahradu a spolužačka vypráví o manželství. Když si sednu před komisi, snažím se chytře vykládat něco o Descartovi a metodách poznání. No až když se dostanu k dedukci a indukci a zamotám se do toho.
Jedna nejmenovaná zkoušející v ten moment ukáže na stole na bonbony před sebou a zeptá se, kdo prý ty nechutný bonbony koupil. Pak se nevinně zeptá: „Když vezmu ten bonbon a hodím ho na zem, co se stane?”. Vzpomenu si na všechny moje probrečené hodiny fyziky s Veselou a řeknu, že kvůli gravitaci spadne. „A spadnou takhle všechny bonbony?” pokračuje dál. Snažím se co nejvíc myslet a u toho se telepaticky napříč časem spojit se všemi filozofy světa, ale vyhraje můj hlas, co říká, že přece nejsem popírač gravitace. „Ano?” řeknu váhavě.
„A to právě ne!” dostanu ráznou odpověď. Prý gravitace je filozoficky vyvozená z toho, že do teď všechno spadlo, ale to není pravidlem, protože přece taky existují černé labutě. Mám chuť dojít do vedlejší třídy, kde se zkouší fyzika a dovést si odbornou pomoc. Místo toho přikyvuju na tragickou ekonomickou krizi roku 2009, kterou taky nikdo nečekal a snažím se vrátit k tématu. Konec. Jako ve snu odcházím pryč a profesorka mi říká, že doufá, že jsem si něco od té maturity odnesla.
Ano, trauma. Dopadlo to, až na psychické šrámy, na papíře velmi dobře. Pointou příběhu je, i když to teď bude znít ironicky, že i přes to, jak to zní tragicky a špatně, jsem prošla i z této bizarní zkoušky ze ZSV se známkou, za kterou jsem měla i body k přijímačkám, takže se připravte na létající bonbony a všechno dobře dopadne.