Smrt. Ale pozor, né ta běžná, co nás čeká úplně všechny, to je hrozně basic. O tom fakt psát nebudu. Já mám konkrétně na mysli smrt reputační. Ano, možná se pozastavujete nad tím, proč by se měl psát článek zrovna o smrti reputace, berte to však jako takové úvahové okénko, protože tento fenomén se nezdá, ale je velice jedovatý a málokdo je schopen jed vycucat.
Smrt reputační může přijít úplně stejně nečekaně jako smrt reálná a myslím, tedy alespoň dle mého názoru, že je ještě horším druhem smrti, než sám věčný odpočinek.
Přece jen, když zemřete doopravdy, nic se s vámi neděje. My vlastně nevíme, co se po smrti děje, ale tady na Zemi v realitě jsme si celkem jistí, že už vaše problémy nemusíte vůbec řešit. Naopak smrt reputační, zapříčiněna častokrát ničím jiným než vlastní hloupostí, s sebou kolikrát nese závažné následky, jež se mohou s jedincem nést až do onoho konce a znepříjemňovat tak jeho doposud nenabouraný život.
Ovšem aby tato smrt mohla vůbec nastat, musí člověk nějakým způsobem mít určité postavení ve společnosti, ať už úzké či široké. Bohužel s rostoucí prezencí, zejména na poli veřejném, se riziko reputační smrti zvyšuje a právě veřejnost sama pak díky vaší chybě bodá nůž do vašich zad a ještě ho protáčí svými poznámkami, komentáři a skandálními články v novinách. Tato rána dlouho jedince bolí, neboť v této době, kdy je vše digitálně archivováno, je lehké do ní sypat sůl, ale ještě déle se rána hojí a nejhorší je, že zanechává obrovskou jizvu. Tím však rozhodně nechci bránit individua, která si tento osud zaslouží.
Vemte si třeba americké celebrity, o kterých vyplavalo na povrch mnoho zdánlivě mrtvých ryb ve formě obtěžování žen kvůli kampani #MeToo. Častokrát tito muži obtížně hledají obsazení a angažmá, jelikož žádná filmová, seriálová, či divadelní produkce nechce být spjata s potenciálním sexuálním násilníkem, což je pochopitelné.
Přece jen se najdou případy, kdy se o člověku ví, že se dopustil společenských hříchů, ale reputační smrti se nedočká, což je podle mě někdy opravdu nespravedlivé. Takové lidi rád nazývám „reputační požitkáři” nebo „společenští nesmrtelníci”. U těchto lidí je tato imunita často dána buď extrémním životním úspěchem, který dokáže tyto osudové chyby zastínit, nebo se jedná o člověka s vysokou autoritářskou pozicí, který dokáže velkým způsobem ovlivnit společnost, ve které se nachází, nebo je tak nepostradatelnou součástí společenského stroje, že terminace by s sebou nenesla následky jen pro něj, ale i pro ty okolo. Tyto případy se běžně vyskytují třeba na vysokých školách u kantorů, kteří si často dovolují až moc, ale škola nemá kým je nahradit. (Omluvte tento výrok, pokud s ním nesouhlasíte, soudím však podle výpovědí od několika známých.)
V této době je reputace pro mnoho lidí nesmírně důležitá, jelikož díky snadnému šíření informací je jednodušší díky ní sklízet ovoce ve formě úspěchů a skvělých příležitostí, ale je také snadno ztratitelná a člověk si musí dávat obzvlášť velký pozor, jelikož, jak jsem říkal předtím, v této době je opravdu těžké zapomenout.