Celé toto číslo je protkané různými výročími, jedno takové můžu taky slavit, a to celý rok od podávání přihlášek na vysokou školu. Výročí to není kdovíjak oslavné nebo ryze radostné, ale výročí přece vždycky radostné být nemusí, ne? Slavíme přece i výročí úmrtí.
Usoudila jsem tedy, že bych se mohla podělit o svoji osobní zkušenost a zkušenosti svých kamarádů na různých vysokých školách, protože každý to má trochu jinak a co já vám tady budu povídat například o ČVUT, když ani nejsem schopná rozpočítat, kolik mi kdo dluží za Bolta z party.
Nebudeme si ale nic nalhávat: po našem prestižním gymnaziálním studiu, většina z nás naprosto neodborných studentů se vyrazí na nějakou další školu, aby se konečně profilovala, a proto toto výročí čeká za rok valnou většinu z vás.
Nad výběrem potenciální vysoké školy je ale třeba se trošičku zamyslet.
Proč jdu studovat vysokou
Typ vysoké školy a obor jaký chci jít studovat, je hodně o tom, proč vůbec na vysokou chci jít. Chci měnit svět k lepšímu, chci si jít řešit svoje traumata z dětství, vybíjet si zlost na další generaci studentů nebo to chtějí rodiče?
Pokud jdu totiž na vysokou jenom kvůli rodičům, rozhodně se nebudu mořit lékařskou fakultou a půjdu na nějaký cute obůrek, kde toho po mě nebudou chtít tolik, ale maminka bude mít doma spokojeně pana bakaláře. Naopak pokud mám jediný cíl, a to mořit další generaci studentů, je docela jasné, na jaký obor mířit.
Potřebuju vejšku?
Po výběru konkrétního cíle je také potřeba se zamyslet, jestli si chceme jenom vybrat vysokou nebo už rovnou míříme na určité povolání. Pokud totiž jdeme studovat například obor latina se zaměřením na vzdělávání s tím, že v životě nechceme učit nebo cokoliv překládat, něco tu trochu nesedí a chyba výjimečně asi nebude na straně školy.
Choose your character
Někdy je těžké přiznat si svoje chyby a nedostatky, ale let’s be for real, málokomu jde všechno, a tak nějak podvědomě tušíme, že když nenapíšeme správně ani mamce esemesku, co chceme v obchodě, že asi studium bohemistiky nebude nic pro nás. Nad touhle volbou je důležité se aspoň trochu zamyslet, protože jinak budete trápit vaše potenciální budoucí pedagogy, ale hlavně sebe. Což nás krásně přivádí k dalšímu bodu.
Sklony k sebenenávisti
Máte rádi svůj klid? Rádi se v životě věnujete i jiným věcem? Škola pro vás není prioritou? Nebo naopak máte rádi ten thrill, když spíte jen pár hodin denně a hrabete se v neužitečných faktech a všem se chlubíte, že studujete těžkou školu? K tomuto nemám jiného komentáře, všichni víme, na co a na jaké fakulty naražím, tak se nad tím hluboce zamyslete, protože pak budete sedět na konci ledna nad římským právem a všichni na instagramu už budou slavit konec zkouškovýho.
Abych shrnula celý tento elaborát a vzpomínání na minulý rok, volba VŠ není takový big of a deal, který z ní všichni dělají. Je fajn, pokud víte, co přesně chcete dělat a šance na přijetí je velká, ale je taky úplně v pořádku jít nakonec na obor, kam jste vůbec nechtěli. Třeba budete ještě překvapeni, jak vás to chytne. Nebo usoudíte, že škola pro vás není a chcete se realizovat jinak, nebo že si chcete dát gap year, a to je úplně v pořádku. Just be happy a věz, že obory na vysoký lidi střídají častěji než fuckboys sexuální partnery.