Původně jsem měla jako svůj první článek vydat komentář ke smrti Alžběty II., který jsem do tisku neodevzdala, stejně jako moje úkoly z angličtiny. Tohle je ale postava britské historie, pro kterou tu uzávěrku už opravdu musím stihnout. Jedná se totiž o světově uznávanou módní návrhářku, která navždy změnila módní průmysl a vnesla do módy punk.
Vivienne chtěla dělat věci jinak a stát si za svým. V době, kdy ji celý svět nutil podmanit se sociálním normám se rozhodla riskovat a dělat to, co ji naplňovalo. Díky tomu je dodnes nekonečným zdrojem inspirace pro známé návrháře a můžeme si z jejího života také něco odnést. A jak se jinak dostat k úspěchu, než se obklopit lidmi, kteří vám dodávají motivaci a jsou pro vás idolem, zdrojem nové, mnohem silnější inspirace, než cokoliv předtím? Pro ni to byl právě britský umělec Malcolm McLaren, se kterým se dala dohromady a společně si v Londýně otevřeli roku 1971 první obchůdek s odvážným názvem „Sex”, ve kterém se scházela raná britská punková scéna. Svoji módu totiž spojila i se svým milovaným hudebním žánrem a stala se tak vzorem a udavačem trendů pro punkovou scénu.
K jejím nejznámějším výtvorům patří i její první samostatná kolekce s názvem „Piráti“ inspirovaná pirátskými galeony a díky ní Vivienne proniká i do vyšší módní sféry. I samotné její logo se v době minimalismu nebojí vystoupit z řady. Z jejích dalších ikonických kousků můžeme ještě zmínit její kolekce „On Liberty“ nebo „Anglophilia“ a její svatební šaty, jedny dokonce vytvořené pro seriál „Sex ve městě“
Logo její značky kombinuje (jako v jejích návrzích) královské jablko odkazující na minulost a prstenec Saturnu symbolizující budoucnost. Na přelomu století se již stala uznávaným designerem v branži a toto logo můžete vidět například na dnes její velmi vyhledávané a ikonické řadě šperků.
Vivienne Westwood prosazovala, že móda a politika jdou ruku v ruce. Podle jejích vlastních slov používala módu jako záminku, aby vyjádřila své společensko politické názory. Nejen že nabádala lidi k tomu, aby nakupovali méně a soustředili se na kvalitu spíše než kvantitu, podporovala dokonce v Británii protest proti frakování (hydraulickém štěpení) a přijela s tankem před dům tehdejšího premiéra Británie.
Jako naše věrná čtenářka, paní profesorka Petříčková, i Vivienne věřila, že bychom se měli bouřit. Ale nejen z principu, ale pro dobrou věc, protože to je naše cesta ke změně. A díky tomuhle přístupu, díky odmítnutí držení s davem, se i ona sama stala vzorem – uměla si
však ze sebe udělat srandu a nebála se skandálu. Například na předávání řádu britského impéria se ukázala bez kalhotek, což by asi nikdo nezjistil, kdyby přímo před novináři neroztočila sukni…