Přijde mi, že tato věta je obecně naší generací velmi oblíbená. Hlavně nikoho neurazit, nechat všem svobodu výběru a nepřijít s nikým do konfliktu.
Na jednu stranu je to samozřejmě fajn. Měli bychom se všichni navzájem respektovat a podporovat. Když někdo pochválí, jak zrovna vypadáte, může vám to zvednout náladu i o několik stovek procent. Kolem nás je totiž nenávisti dost i bez zbytečných odsuzujících pohledů a hloupých narážek.
Na druhou stranu, i tato benevolentnost musí mít své meze. Jako lidé se přece musíme řídit určitými pravidly a normami. Nikoho například nenapadne vyjít na ulici jen tak, úplně bez oblečení. Nebo, pokud vyrážíme na důležitější setkání, bychom také občas mohli lehce zvážit, zda je či není naše volba oblečení vhodná.
Ale i tyto úvahy by se měly výhradně týkat pouze naší maličkosti. Řešme vlastní vizáž, zameťme si nejprve před vlastním prahem. Pochopme, že ne každý řeší to, co na sobě má a rozhodně zrovna od vás nepotřebuje slyšet rady, jak to zlepšit.
Uvědomme si, že slova mohou zranit více než činy. A pokud máte až takový problém se vzhledem někoho jiného, že vám to nedá dlouhé dny spát, pokuste se to nějak vyřešit (nejpravděpodobněji bude problém ve vás).
Ale důrazně vás žádám, abyste si názory typu „tlusté holky v legínách” nechali laskavě pro sebe a nešířili je mezi ostatní přes instagramový profil. Takovéto komentáře totiž rozhodně nejsou konstruktivní kritika a dost toho vypovídají o samotném autorovi.