Lidská populace se dá rozdělit do dvou kategorií. Na ty, co omylem zašlápnete cestou domů, a na ty, co vás omylem zašlápnou cestou domů. Moje maličkost patří do druhé skupiny.
I když to zní fakt skvěle (nebýt zašlápnutá na ulici), být vysoká žena není nic skvělého. Ano, to, jestli jste vysoký muž nebo vysoká žena, je velký rozdíl. Muži by totiž podle nějakého nepsaného pravidla měli být vysocí, urostlí atd. Ženy by zase měly být drobná nenápadná roztomilá stvoření. A ono to i ve většině případů sedí: mám okolo sebe spoustu holek menšího vzrůstu a vysokých kluků, ale samozřejmě jsou tu i výjimky. Ehm… já… ehm. A přesně tahle individua, co vyčuhují z řad, to mají nejtěžší.
Kdybych dostala korunu pokaždé, když uslyším poznámku na svou výšku, byla bych v balíku. Větu „Ty jsi nějaká vysoká“, slyším snad pokaždé, když se s někým seznamuji, a věřte mi nebo ne, není nutné na to hned poukazovat, i když je to ta první věc, které si na mně každý všimne. Já taky na potkání všem neříkám jak jsou prťavý.
Otázky, zda hraju basket (ano, hraju), nedělám náhodou modeling (ne, nedělám), když jsem tak vysoká, či jestli nehraju volejbal, jsou taky pěkně otravný. Já se taky lidí pod 160 cm neptám, jestli hrají minigolf, anebo na to, jaké je to nakupovat v dětském oddělení.
Kromě tohoto sociálního opruzu je tu i spoustu jiných nepříjemností. Zkuste si někdy shánět džíny, tepláky, či cokoliv jiného na spodní část vašeho těla, když máte nohy dlouhé 110 cm. Fakt to není sranda a tyhle problémy nenastaly až teď, když jsem starší.
Protože jsem přerostlá odjakživa, tak mě například jako prvňáčka nechtěli pustit do školy s mými spolužáky, jelikož jsem vypadala, že chodím pomalu do páté třídy. Poznámky ke svému věku taky slýchám velmi často, nejlépe zkombinované s narážkou na můj vzrůst. Něco ve smyslu: „Ale ty vypadáš tedy mnohem starší, na svůj věk jsi fakt vysoká,” mi řekl snad každý druhý dospělý, který mě kdy potkal.
Ale abych tu jen nešířila negativitu, být vysoká má i pár výhod. Dosáhnu na každou poličku, nedělá mi problém vidět v davu na koncertě, chodím rychleji než ostatní a méně se při tom namáhám, protože dělám delší kroky; také mám jistou výhodu ve všemi zmiňovaném basketbalu, ale přesně tady moje výhody končí.
Vlastně ne! Na tu nejlepší bych málem zapomněla! Můžu se nad spoustu z vás povyšovat a nikdo proti tomu nemůže nic říct, jelikož už teď jsem výš než vy.
Pro méně chápavé žáky na našem prestižním gymnáziu: Článek je psán jako SATIRA, není myšlen vážně a autorka si plně uvědomuje, že toto není žádný světový problém jako globální oteplování, ozonová díra, růst populace či terorismus. (pozn. šéfredaktora – nerad bych psal další článek, kde budu muset něco uvádět na pravou míru)
Definice: Satira je označení pro literární dílo, využívající komičnosti, výsměchu a ironie ke kritice nedostatků a záporných jevů.