Halloween je keltský svátek, který svou historií sahá až do doby před naším letopočtem. Slaví se 31. října, tento den znázorňoval hranici mezi létem a zimou (dvěma hlavními obdobími roku), ale Keltové jej vnímali jako pomezí, kdy se stírá hranice mezi životem a smrtí.
Od těch dob se podoba Halloweenu změnila mockrát, nyní je typickým americkým svátkem spojeným s koledováním o sladkosti, jako to u nás děláme o Velikonoce, ale především s kostýmy.
Tuto část Halloweenu již Evropa bravurně přebírá za svou. A jaká země je srdcem Evropy? Česko. Jaké město je hlavním městem Česka? Praha. Jak se jmenuje nejprestižnější pražský gympl? Arabská.
Tímto decentním přemostěním se dostáváme k našemu arabskému Halloweenu. Když jsem poprvé viděla náš „helouvínský” letáček, už ani nevím, jestli to bylo na nějaké ig story či nástěnce, doufala jsem, že nebudu jen jedna z mála, kdo do toho půjde. Ale nakonec v kostýmu dorazily mnohé ikony našeho učitelského sboru a mimo jiné i paní ředitelka, což svědčí o validitě této akce.
Můj strach byl zažehnán kostýmy, které jsem mohla vidět. Při vymýšlení svého kostýmu jsem dbala i na jeho praktičnost s představou, že v něm budu celý den. To ale některé z vás vůbec nezajímalo, byli jste extra a bylo to super.
Poklona všem lidem, co s sebou tahali nejrůznější propriety nebo vstali o x minut dříve kvůli make-upu, a hlavně těm, kteří si převlek kutili sami. Cenu za nápaditost bych zde (dle mého skromného názoru) ráda předala Kláře Hájkové s kostýmem „Cože? Vidličky a nože!“.
Ale vyhrávalo se i ve velkém, všichni jsme si mohli zahlasovat a cenu za nejlepší kostým nakonec dostala bandička hvězd našeho čtvrťáku – jeptišky. Vzhledem k tomu, že si nepamatuju, kdy naposledy kluci donesli do školy něco v ten den, kdy se to donést mělo, mají můj obdiv za to, že právě o Halloweenu přišli všichni stejně oblečení. Priority.
Akce jako byla tato, jsou tím, na co budeme za pár let po střední vzpomínat. Proto díky, že je pořádáte, že se účastníte a že vás baví.